Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Výtok z nosu, sekrece z nosu neboli rinorea je příznakem onemocnění nosu a/nebo vedlejších nosních dutin. Mezi nejčastějšími příčiny výtoku z nosu se řadí nachlazení a rýma (alergická či nealergická). Viz také nos, nosní dutina, vedlejší nosní dutiny.

Výtok z pochvy neboli vaginální výtok je označení pro abnormální poševní sekret. Zápach, barvu nebo konzistenci výtoku může ovlivnit jakákoli změna rovnováhy bakterií, které normálně žijí ve zdravé pochvě (tzv. vaginální mikrobiota). Tuto rovnováhu může narušit užívání antibiotik nebo steroidů, bakteriální vaginóza, hormonální antikoncepce, karcinom děložního hrdla, sexuálně přenosné infekce, diabetes mellitus, hluboký pánevní zánět, přehnaná hygiena v intimní oblasti, zánět pochvy, vaginální atrofie (ztenčování a vysychání poševních stěn v období menopauzy) či vaginální kandidóza. Léčba se řídí příčinou vaginálního výtoku. Viz také pochva, poševní sekret.

Vaginální výtok je jiný název pro výtok z pochvy. Viz také vaginální.

Sekrece z nosu je jiný název pro výtok z nosu. Viz také sekrece, nos.

Krvácení z nosu neboli epistaxe ve většině případů nemá závažnou příčinu. Nejčastěji je to důsledek prasknutí drobných krevních cév v nosní dutině. Drobné krvácení může být způsobeno úderem do nosu, podrážděním cizím tělesem nebo intenzivním smrkáním při rýmě; u žen se někdy vyskytuje v souvislosti s menstruací. Takové krvácení z nosu lze obvykle poměrně snadno zastavit. V některých případech může mít krvácení z nosu i závažnější příčiny, jako je například arterioskleróza, nosní polypy, potravinová alergie, hypertenze, nedostatek některých vitaminů nebo některá onemocnění vyznačující se zvýšenou krvácivostí (např. hemofilie, některá myeloproliferativní onemocnění apod.). Pokud nos krvácí často nebo silně nebo pokud je obtížné krvácení zastavit, je potřeba vyhledat lékaře. Ve spíše ojedinělých případech krvácení nepochází ze samotného nosu, ale z jiné části těla (např. ze žaludek, plic nebo z hlouběji uložených struktur uvnitř lebky). V takových případech se jedná o závažný příznak nějakého vnitřního poškození, ať už v důsledku úrazu nebo nemoci. V těchto případech je odborná lékařská pomoc zcela nezbytná. Viz také krvácení, nosní dutina.

Nosní kapky jsou léky, které se používají k dočasné úlevě od ucpaného nosu způsobeného různými onemocněními, včetně nachlazení, zánětu vedlejších nosních dutin, senné rýmy a alergií. Princip jejich působení spočívá v tom, že zužují krevní cévy v oblasti nosu, čímž snižují otok a překrvení. Viz také nos.

Nosohltan, nazofarynx neboli nosní část hltanu (lat. pars nasalis pharyngis) je součástí horních dýchacích cest. Z anatomického hlediska se jedná o horní část hltanu, nachází se za nosní dutinou. Na levé i pravé straně nosohltanu se nachází otvor, což je ústí (levé či pravé) Eustachovy trubice, která propojuje nosohltan se středním uchem (levým / pravým). Obrázek: Umístění hltanu a některých okolních struktur – schematický nákres. Z anatomického hlediska se hltan dělí na tři části: nosní část hltanu se nazývá nosohltan neboli nazofarynx (popisek zvýrazněn zeleně), ústní část hltanu se nazývá orofarynx (popisek zvýrazněn modře), a hrtanová část hltanu se nazývá laryngofarynx neboli hypofarynx (popisek zvýrazněn oranžově). (Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI: 10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29294598) Viz také nosní dutina, hltan.

Zánět vedlejších nosních dutin neboli sinusitida je zánět sliznice, která vystýlá vedlejší nosní dutiny. Mezi typické příznaky sinusitidy se řadí pocit ucpaného nosu a bolest v obličeji (přesněji řečeno v oblasti výskytu těchto dutin). Dalšími příznaky mohou být horečka, bolest hlavy, zhoršený čich, bolest v krku a kašel. Sinusitida může mít celou řadu příčin, jako je např. infekce, alergie či znečištěné ovzduší. Zánětu vedlejších nosních dutin obvykle předchází zánět nosní sliznice, který je lidově označován jako rýma. Viz také zánět, vedlejší nosní dutiny.

Kost nosní (lat. os nasale) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě nosní kosti, které mají přibližně obdélníkový tvar, se spojují ve střední rovině a formují kořen nosu. Dále se spojují s kostí čelní nahoře, s horní čelistí po stranách a s kostí čichovou vzadu. Dole se k nim připojují chrupavky, které dotvářejí podobu nosu. Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.

Dolní skořepa nosní (lat. concha nasalis inferior) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě dolní skořepy nosní jsou tenké, zakroucené kosti, které se nacházejí v nosní dutině. Společně s horními a středními skořepami nosními (které jsou součástí kosti čichové) pomáhají filtrovat, zvlhčovat a ohřívat vzduch, který dýcháme, a zabraňují tak pronikání studeného vzduchu do plic. Všechny tři páry nosních skořep jsou obaleny sliznicí pokrytou řasinkami, které posouvají hlen a odfiltrované nečistoty směrem k nosohltanu, aby mohly být spolknuty (místo aby se dostaly do plic). Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.