Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ultrazvukové vyšetření s kontrastní látkou, kontrastní ultrazvukové vyšetření neboli CEUS (zkratka pochází z anglického názvu contrast-enhanced ultrasound) je zobrazovací metoda, při níž je pacientovi nejprve do žíly podáno malé množství speciální kontrastní látky a následně je provedeno ultrazvukové vyšetření (nejčastěji v oblasti břicha). Kontrastní látkou jsou v tomto případě mikrobublinky naplněné plynem. Tyto částice mají podobnou velikost jako červené krvinky, proto společně s nimi putují krevním řečištěm – ale na rozdíl od nich jsou dobře viditelné při ultrazvukovém vyšetření. Mikrobublinky jsou krví postupně roznášeny do všech orgánů v těle a dobře zviditelňují krevní cévy uvnitř těchto orgánů. Viz také ultrazvukové vyšetření, kontrastní látka.

Kontrastní ultrazvukové vyšetření je jiný název pro ultrazvukové vyšetření s kontrastní látkou. Viz také kontrastní látka, ultrazvukové vyšetření.

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je jiný název pro kontrastní radiografii. Viz také rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

Kontrastní látka je látka, která musí být pacientovi podána před některými typy vyšetření pomocí zobrazovacích metod, aby se správně zobrazily některé anatomické struktury uvnitř těla. Pokud by se tak nestalo, vyšetření by nemělo smysl. Kontrastní látka může být podána ústně (pacient např. vypije roztok), injekčně, případně formou střevního nálevu (stříkačkou skrze řitní otvor). Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz kontrastní látka.

Reakce na kontrastní látku je zastřešující pojem pro různé nežádoucí účinky, které se mohou objevit po podání kontrastní látky (v rámci přípravy na vyšetření některou ze zobrazovacích metod). Odborníci přitom rozlišují: akutní reakce na kontrastní látku – objevují se do jedné hodiny po podání kontrastní látky; pozdní reakce na kontrastní látku – objevují se jednu hodinu až jeden týden po podání kontrastní látky; velmi pozdní reakce na kontrastní látku – objevují se nejdříve týden po podání kontrastní látky. Viz také kontrastní látka.

Ultrazvukové vyšetření, ultrasonografie (USG) nebo jen zkráceně ultrazvuk či sonografie je jedna ze zobrazovacích metod. Princip metody spočívá tom, že ultrazvuk prochází tkáněmi a odráží se na jejich rozhraních (povrchy orgánů, zvýšené množství tekutiny apod.). Prostřednictvím ultrazvukové sondy může lékař tyto odrazy registrovat a vyhodnocovat na obrazovce počítače. Tato vyšetřovací metoda je levná, nenáročná a bezpečná, proto se používá v mnoha lékařských oborech, včetně gynekologie a porodnictví. Viz také -grafie a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz ultrazvuk, případně sonografie.

Kontrastní radiografie neboli rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je zobrazovací metoda založená na rentgenovém vyšetření, před nímž je pacientovi podána kontrastní látka. Toto vyšetření umožňuje radiologovi vyhodnotit struktury, které nejsou při běžném rentgenovém vyšetření jasně patrné. Jedná se zejména o některé orgány či tkáně, například krevní cévy, žaludek či tlusté střevo. Viz také -grafie, rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

Fakultativní vyšetření je vyšetření, které se při diagnostice nějakého konkrétního onemocnění podle doporučených postupů provádí jen v některých případech. Obvykle se jedná o doplňující vyšetření, které je indikováno, pokud výsledky obligatorních vyšetření jsou nedostačující. Příklady fakultativních vyšetření při diagnostice karcinomu děložního hrdla jsou lymfografie nebo magnetická rezonance. Opakem fakultativního vyšetření je obligatorní vyšetření.

Cytologické vyšetření je vyšetření, při němž jsou pod mikroskopem zkoumány jednotlivé buňky, které byly odebrány odněkud z lidského těla, například z povrchu děložního čípku (v rámci cervikálního screeningu), z pleurální dutiny (při pleurálním výpotku) apod. Viz také cytologie, cytologický stěr, histologické vyšetření, screeningová cytologie.

Vyšetření krevních plynů je specializované laboratorní vyšetření, při kterém se měří (zjednodušeně řečeno) obsah kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Krev se odebírá z tepny na předloktí, případně z bříška prstu nebo ušního lalůčku, následně je analyzována ve speciálním přístroji. Viz také krev.