Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Tříselný kanál (lat. canalis inguinalis) je šikmý úzký „tunel“, který v oblasti třísel prochází břišní stěnou. Tříselný kanál je párová struktura, tzn. vyskytuje se na levé i pravé straně těla. Levým i pravým tříselným kanálem prochází oblý děložní vaz (u žen) nebo semenný provazec (u mužů), některé nervy a krevní cévy (u žen i u mužů). Obrázek: Pravý tříselný kanál u muže – schematický nákres. Znázorněn je pouze pravý tříselný kanál (šikmá struktura v levé dolní části obrázku, označená jako inguinal canal). Pohled je zepředu (jako bychom se dívali na člověka stojícího proti nám), proto je pravý tříselný kanál naznačen v levé polovině obrázku. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body: Gray’s Anatomy, Plate 1227, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=564843) Viz také třísla.

Centrální kanálek míchy (lat. canalis centralis medullae spinalis) je prostor vyplněný mozkomíšním mokem, který prochází celou délkou míchy. Tento kanálek začíná pod čtvrtou mozkovou komorou, ze které do něj proudí mozkomíšní mok. Podobně jako mozkové komory je i centrální kanálek míchy vystlán epitelem, který je tvořen ependymovými buňkami. Kanálek jednak pomáhá přenášet do míchy živiny, jednak míchu do jisté míry chrání tím, že částečně tlumí nárazy do páteře. Viz také centrální, mícha.

Schlemmův kanál je lymfatická céva kruhového tvaru, která se nachází v přední části oka, a odvádí komorovou tekutinu z přední komory oční. Pokud odtok komorové tekutiny nefunguje správně, pak se tato tekutina hromadí a zvyšuje nitrooční tlak, což může časem vést k rozvoji zeleného zákalu (glaukomu).

Kanál děložního hrdla (lat. canalis cervicis uteri) je součást děložního hrdla, kterou si zjednodušeně můžeme představit jako úzký „tunel“ mezi dělohou a pochvou. Na straně dělohy začíná tento kanál vnitřní děložní brankou, zatímco na straně pochvy je ukončen zevní děložní brankou, která je při gynekologickém vyšetření viditelná jako otvor uprostřed vrcholu děložního čípku. Obrázek: Děloha, děložní hrdlo a část pochvy – schematický nákres. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body, Bartleby.com: Gray's Anatomy, Plate 1167. Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1420450) Viz také děložní hrdlo.

Semenotvorné kanálky (lat. tubuli seminiferi) jsou tenké stočené kanálky uvnitř varlat. V semenotvorných kanálcích probíhá spermatogeneze. Semenotvorné kanálky jsou hustě stočené do spirál: odhaduje se, že všechny kanálky v jednom varleti mají celkovou délku 250 až 300 metrů.

Vypuzovací kanálky je jiný název pro ejakulační vývody.

Páteřní kanál (lat. canalis vertebralis) je kanál v páteři, kterým prochází mícha. Páteřní kanál je tvořen obratlovými otvory jednotlivých obratlů, které leží nad sebou. Viz také obratle, páteř.

Iontové kanály jsou transmembránové proteiny, které umožňují transport některých iontů přes buněčnou membránu. Iontový kanál si můžeme představit jako úzký „tunel“, který propouští pouze ionty určité velikosti; tomu se říká selektivní propustnost. Rozlišujeme tak draslíkové kanály, sodíkové kanály, chloridové kanály apod. Obrázek: Stavba buněčné membrány – schematický nákres. Hlavní složkou buněčné membrány jsou fosfolipidy – molekuly s hydrofilními „hlavičkami“ a hydrofobními „ocásky“. V buněčné membráně je ale zanořeno velké množství různých membránových proteinů, z nichž některé jsou schematicky znázorněny na obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také ion.

Chloridové kanály jsou iontové kanály, které propouštějí chloridové ionty přes buněčnou membránu. Odborníci rozlišují celou řadu různých typů chloridových kanálů. Jedním z nich je CFTR (zkratka pochází z anglického názvu cystic fibrosis transmembrane conductance regulator): ten se uplatňuje zejména u buněk, které produkují hlen, pot, sliny, slzy a trávicí enzymy. Mutace v genu CFTR mohou vést k některým dědičným onemocněním, například k cystické fibróze. Viz také chlorid, iontové kanály.

Porodní kanál je jiný název pro porodní cesty.