Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Stálý chrup je jiný název pro stálé zuby.

Elastická chrupavka je jedním ze tří typů chrupavky. Elastická chrupavka má žlutý vzhled a je poddajnější než hyalinní chrupavka i vazivová chrupavka, protože kromě kolagenu obsahuje i elastická vlákna. Elastická chrupavka lépe snáší opakované ohýbání (odtud pochází i její název „elastická“): v lidském těle se vyskytuje například v ušním boltci zevního ucha a také v hrtanové příklopce, která se při každém polknutí ohýbá, aby zakryla hlasivkovou štěrbinu hrtanu. Viz také chrupavka.

Vazivová chrupavka je jedním ze tří typů chrupavky. Je to velmi pevný a houževnatý typ chrupavky, který se vyskytuje zejména ve vazivových prstencích meziobratlových plotének a v úponech (místech připojení) vazů a šlach. Viz také vazivo, chrupavka.

Chrupavka je pojivová tkáň, která se skládá ze specializovaných buněk – tzv. chondrocytů – a extracelulární matrix. Chrupavky se nacházejí prakticky po celém lidském těle, od hlavy až k patě. Řadí se k nim například chrupavky v zevním uchu, chrupavky v nose, kloubní chrupavky, žeberní chrupavky apod. Chrupavka se vyskytuje mnohem častěji v těle embrya než v těle dospělého: většina kostry je zprvu tvořena rychle rostoucí chrupavkou, která je následně nahrazena kostní tkání – ať již v období vývoje plodu, nebo v dětském věku. Rozlišujeme tři hlavní typy chrupavek: hyalinní chrupavka, vazivová chrupavka, elastická chrupavka. Odvozené přídavné jméno je chrupavčitý. Viz také pojivová tkáň a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz chrupavka, chrupavčitý apod.

Hyalinní chrupavka je jedním ze tří typů chrupavky. V lidském těle se jedná o nejrozšířenější typ chrupavky. U embrya tvoří celou kostru, v dětství je postupně nahrazována kostní tkání a u dospělých lidí přetrvává na epifýzách (koncích kostí) ve volně pohyblivých kloubech jako kloubní chrupavka; dále se vyskytuje na koncích žeber a v nose, hrtanu, průdušnici a průduškách. Hyalinní chrupavka má lesklý modrobílý vzhled a je velmi pružná. Viz také chrupavka.

Dočasný chrup je jiný název pro mléčné zuby.

Chrupavčité klouby jsou jedním ze tří typů kloubů. Vyznačují se tím, že kosti jsou spojeny pomocí chrupavek a že neobsahují kloubní dutinu. Chrupavčité klouby jsou většinou jen málo pohyblivé nebo zcela nepohyblivé. Rozlišujeme dva typy chrupavčitých kloubů: synchondróza – například růstové ploténky (u dětí) či chrupavčité spojení mezi koncem prvního žebra a rukojetí hrudní kosti; symfýza – například meziobratlové ploténky či spona stydká. Obrázek: Chrupavčité klouby – dva příklady. V chrupavčitých kloubech jsou kosti vzájemně spojeny buď hyalinní chrupavkou (takový kloub je odborně označován jako synchondróza) nebo vazivovou chrupavkou (takový kloub je odborně označován jako symfýza). (a) Růstová ploténka v koncové části dlouhé kosti je příkladem synchondrózy: vzájemně spojuje diafýzu a epifýzu dané kosti a umožňuje její růst do délky. (b) Spona stydká mezi pánevními kostmi je příkladem symfýzy. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také chrupavka, klouby, vazivové klouby, synoviální klouby.

Kloubní chrupavka (lat. cartilago articularis) je chrupavka uvnitř synoviálního kloubu, která pokrývá povrchy skloubených kostí. Kloubní chrupavka jednak snižuje tření, jednak zajišťuje potřebné rozložení tlaku na kost, která se nachází těsně pod ní. To je důležité zejména u kloubů, které jsou vystaveny velké zátěži, jako je například kolenní kloub nebo kyčelní kloub. Viz také klouby, chrupavka.

Stálé zuby (lat. dentes permanentes) neboli stálý chrup je souhrnné označení pro celkem 32 zubů, které postupně nahrazují dočasný chrup. Obrázek: Umístění a pojmenování jednotlivých stálých zubů v horní i dolní čelisti. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také zuby, mléčné zuby.