Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Slizniční membrána je jiný název pro sliznici.

Slizniční imunita je první linie obrany proti choroboplodným zárodkům, které vstupují do těla skrze sliznici. Slizniční imunitu zajišťuje slizniční imunitní systém. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunitní systém.

Kožně-slizniční leishmanióza je jiný název pro mukokutánní leishmaniózu.

Slizniční imunitní systém neboli MALT (zkratka pochází z anglického výrazu mucosa-associated lymphoid tissue, který se nepřekládá doslovně) je tvořen buněčnou a humorální složkou, a přímo na sliznicích se na něm podílejí fyzikální a chemické obranné mechanismy: fyzikální obranné mechanismy – patří k nim např. celistvost sliznice, hlen, řasinky a jejich pohyb, peristaltika, chemické obranné mechanismy – patří k nim pH, chemické složení hlenu, a zejména obsah různých látek, které tvoří slizniční prostředí a brání růstu patogenů (například antimikrobiální látky, žaludeční kyselina, střevní žlučové soli atd.). Do slizničního imunitního systému jsou dále zapojeny buňky imunitního systému, které jsou na sliznicích široce rozptýleny nebo se organizují do větších skupin, jako jsou například jako mandle tzv. Waldeyerova lymfatického okruhu. Slizniční imunitní systém bývá řazen mezi sekundární lymfatické orgány. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunita.

Slizniční léze je obecné označení pro téměř jakékoli poškození sliznice či jinou změnu na sliznici. Slizniční léze mohou být způsobeny různými infekčními onemocněními, ale také úrazy, působením fyzikálních faktorů (například horka či naopak chladu) apod. Viz také sliznice, léze.

Membránový potenciál je definován jako rozdíl elektrického potenciálu mezi vnější a vnitřní stranou buněčné membrány. Membránový potenciál obecně vzniká, když jsou roztoky elektrolytů o různých koncentracích od sebe odděleny polopropustnou membránou (příkladem takové membrány je buněčná membrána). Některé buňky lidského těla – například svalová vlákna či neurony – se vyznačují tím, že: „venku“ (mimo buňku, extracelulárně) je vysoká koncentrace sodných iontů (Na+) a velmi nízká koncentrace draselných iontů (K+), „uvnitř“ (v buňce, intracelulárně) je naopak velmi nízká koncentrace sodných iontů (Na+) a vysoká koncentrace draselných iontů (K+). Výsledkem je záporný membránový potenciál uvnitř buňky (viz obrázek níže). Obrázek: Membránový potenciál – schematický nákres. (Zdroj: By Д.Ильин: vectorization - File:Basis of Membrane Potential2.png by Synaptidude at English Wikipedia, CC0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=98637034) Viz také buněčná membrána.

Mimotělní membránová oxygenace neboli ECMO (zkratka pochází z anglického názvu extracorporeal membrane oxygenation) je metoda, která může u pacientů v kritickém stavu na omezenou dobu nahradit funkci srdce i plic. Jejím principem je odběr krve z žíly pacienta do tzv. oxygenátoru, kde dojde, podobně jako v plicích, k odstranění oxidu uhličitého a k okysličení, a následný návrat do arteriálního (tepenného) nebo žilního systému. Podle „místa návratu“ rozlišujeme ECMO veno-arteriální a veno-venózní. ECMO je obvykle indikována u pacientů s plicním selháním, u nichž umělá plicní ventilace (UPV) není schopna zajistit dostatečnou oxygenaci. Podobně jako u UPV jde o dočasnou podporu základních životních funkcí do doby, než je vyřešena původní příčina problému (např. srdeční zástava, selhání plic, transplantace plic, infekce).

Epiretinální membrána je tenká vrstvička vazivové tkáně, která se zejména u starších lidí může vytvořit v oblasti žluté skvrny na sítnici, tedy v oblasti nejostřejšího vidění. Postižený člověk pak může vnímat pokřivené tvary. Epiretinální membrána vzniká v důsledku buněčných změn, ke kterým dochází v zadní části oka, konkrétně mezi sklivcem a žlutou skvrnou. Buňky pocházející ze sítnice a dalších tkání v oku se uvolňují do sklivce a nakonec se usazují na povrchu žluté skvrny. Tyto buňky se pak mohou začít množit tím a vytvářejí „membránu“. V mnoha případech zůstává tato membrána velmi jemná a nemá žádný významný vliv na vidění. Někdy však membrána může pomalu zesilovat a nakonec vést k rozmazanému nebo zkreslenému vidění u postiženého oka. Ve většině případů se epiretinální membrána v oku vyvine bez jakýchkoli předchozích potíží. Tento typ epiretinální membrány se nazývá idiopatický. Někdy se však epiretinální membrána v oku vytvoří v důsledku odchlípení sítnice, úrazu, zánětu či jiných patologických stavů. Epiretinální membrána nevede k úplnému oslepnutí oka. Obvykle postihuje pouze centrální oblast vidění, nezpůsobuje ztrátu periferního vidění.

Presynaptická membrána je součástí synapse. Je to plazmatická membrána neuronu (přesněji řečeno jeho axonu), ze kterého je nervový vzruch přes synaptickou štěrbinu přenášen na další buňku. Viz také presynaptický, synapse.

Postsynaptická membrána je součástí synapse. Je to plazmatická membrána buňky, na kterou je přes synaptickou štěrbinu přenášen nervový vzruch. Viz také postsynaptický, synapse.