Počet výsledků: 2

Otevřít filtraci

Výkonnostní stav neboli PS (zkratka pochází z anglického názvu performance status) hodnotí celkový tělesný stav pacienta a je měřítkem toho, jak dobře je pacient schopen vykonávat běžné úkony a každodenní činnosti. Pojem „výkonnostní stav“ se používá nejčastěji v souvislosti s onkologickými pacienty. Na základě výkonnostního stavu mohou lékaři posoudit průběh onemocnění, určit vhodnou léčbu a odhadnout prognózu. Lze tak například posoudit, zda je možné nasadit chemoterapii, zda je třeba upravit dávku léku nebo do jaké míry je nutná paliativní péče. Dva nejčastěji používané klasifikační systémy jsou: Karnofského skóre – pohybuje se v rozmezí od 100 (bez omezení) do 0 (pacient je mrtev), ECOG – pohybuje v rozmezí od 0 (bez omezení) do 5 (pacient je mrtev). Tabulka: Výkonnostní stav – srovnání dvou různých klasifikačních systémů Karnofského skóre ECOG 100 Normální stav, bez obtíží, bez známek nemoci. Normální stav, je schopen všech běžných aktivit bez omezení. 0 90 Normální výkonnost, minimální příznaky nemoci.   80 Normální výkonnost při námaze, málo příznaků nemoci. Omezená fyzická námaha, schopen chůze, schopen lehké fyzické práce. 1 70 Omezená výkonnost, neschopnost pracovat, dokáže se o sebe postarat.   60 Omezená výkonnost, občas potřebuje pomoc. Schopen chůze, schopen péče o sebe, ale neschopen jakékoli práce, mimo lůžko více než 50 % denní doby. 2 50 Omezená výkonnost, potřebuje ošetřovatelskou a lékařskou péči, není trvale upoután na lůžko.   40 Upoután na lůžko, nutná specializovaná péče a pomoc. Schopen pouze omezené péče o sebe, upoután na lůžko nebo do křesla více než 50 % denní doby. 3 30 Vážně nemocný, nutná nemocniční péče.   20 Vážně nemocný, nutná nemocniční péče a podpůrná opatření Zcela neschopen péče o sebe, upoután na lůžko nebo do křesla. 4 10 Umírající, nemoc rychle postupuje.   0 Mrtev. Mrtev. 5

Signální molekuly jsou obecně látky, které přenášejí informace mezi jednotlivými buňkami mnohobuněčného organismu, tedy i lidského těla. Signální molekuly fungují jako ligandy, které se vážou na receptory nacházející se na cílových buňkách nebo uvnitř těchto buněk. Ve struktuře i funkci různých signálních molekul existují značné rozdíly. Co se týče struktury, složitost signálních molekul se pohybuje od poměrně jednoduchých látek (např. neurotransmitery) až po komplikované útvary (např. proteiny). Některé signální molekuly přenášejí signály na velké vzdálenosti (endokrinní signalizace), zatímco jiné působí lokálně, tzn. předávají informace mezi sousedními buňkami (parakrinní singalizace). Signální molekuly se navíc liší i způsobem, jakým účinkují na cílové buňky. Některé signální molekuly jsou schopny procházet plazmatickou membránou a vázat se na intracelulární receptory v cytoplazmě nebo v jádře; většina signálních molekul se však váže na receptory, které se nacházejí na povrchu cílové buňky. Viz také molekula, buněčná signalizace, přenos signálu.

Zobrazeno 1 až 2 z 2

Počet výsledků