Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Sekvenování je určování pořadí jednotek (odborně monomerů) v konkrétní biomolekule (polymeru), zvláště pak: určování pořadí nukleotidů v nukleové kyselině (ať už DNA nebo RNA), určování pořadí aminokyselin v proteinu. Viz také sekvence (v biochemii) a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz sekvenování.

Celogenomové sekvenování neboli WGS (zkratka pochází z anglického názvu whole-genome sequencing) je „přečtení“ kompletní genetické informace (většinou DNA; pouze v případě virů buď DNA nebo RNA) nějakého organismu. Viz také genom, sekvenování.

Sekvenování DNA je laboratorní metoda, která slouží k určení přesné sekvence (pořadí) nukleotidů, které tvoří DNA. Genetická informace je totiž v DNA uložena právě ve formě dlouhé sekvence čtyř různých DNA nukleotidů, jejichž tzv. nukleovými bázemi jsou adenin (A), cytosin (C), guanin (G) a thymin (T). V lékařství se sekvenování DNA využívá například k nalezení mutací (změn) DNA, které mohou způsobovat některá onemocnění, například rakovinu. Viz také sekvenování, DNA, sekvenování RNA, sekvence (v biochemii).

Sekvenování RNA je laboratorní metoda, která slouží k určení přesné sekvence (pořadí) nukleotidů, které tvoří všechny molekuly RNA v buňce. Jedná se tedy o RNA nukleotidy, jejichž tzv. nukleovými bázemi jsou adenin (A), cytosin (C), guanin (G) a uracil (U). RNA v buňkách vzniká „přepisem“ (odborně transkripcí) genetické informace z konkrétních úseků DNA. V sekvenci různých molekul RNA jsou obsaženy informace pro tvorbu různých proteinů a plnění dalších důležitých funkcí. V lékařském výzkumu lze pomocí sekvenování RNA získat informace o tom, které geny jsou exprimovány („zapnuty“) v různých typech buněk, a také kdy a jak jsou tyto geny exprimovány. To může vědcům pomoci pochopit příčiny vzniku některých onemocnění, například rakoviny. Viz také sekvenování, RNA, sekvenování DNA, sekvence (v biochemii).

Sekvenování nádorové DNA je laboratorní metoda, která slouží k určení přesné sekvence (pořadí) nukleotidů, které tvoří DNA v nádoru konkrétního onkologického pacienta. „Chyby“ (odborně mutace) v sekvenci těchto tzv. DNA nukleotidů totiž mohou způsobit růst a šíření nádorových buněk. Znalost sekvence nádorové DNA může lékařům pomoci naplánovat léčbu, která bude zaměřena na konkrétní mutaci v tomto nádoru. Viz také sekvenování, nádor, DNA, sekvenování DNA, sekvence (v biochemii).