Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Resorpce kostní tkáně je odborný název pro vstřebávání kostí. Viz také resorpce, kostní tkáň.

Depozice kostní tkáně je odborný název pro tvorbu kostí. Viz také depozice, kostní tkáň.

Kostní tkáň představuje specializovaný typ pojivové tkáně, která se od všech ostatních typů odlišuje tvrdostí a pevností. Kostní tkáň je základem všech kostí, a skládá se z kostních buněk a z kostní matrix. Viz také kosti, tkáň.

Kostní metastáza je zhoubný nádor, který se z původního (primárního) nádoru rozšířil do kosti. Viz také kosti, metastáza.

Žlutá kostní dřeň (lat. medulla ossium flava) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. Žlutá kostní dřeň slouží především jako zásobárna tuku; za určitých podmínek, například při velké ztrátě krve nebo při horečce, se však může přeměnit na červenou kostní dřeň. Žlutá kostní dřeň je někdy kvůli velkému množství tukových buněk označována rovněž jako tuková dřeň. Viz také kostní dřeň, červená kostní dřeň.

Červená kostní dřeň (lat. medulla ossium rubra) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. V červené kostní dřeni vznikají a dozrávají všechny krevní buňky – s výjimkou lymfocytů, které v červené kostní dřeni sice vznikají, avšak dozrávají v některém z orgánů lymfatického systému, např. v lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Červená kostní dřeň se navíc spolu s játry a slezinou podílí na odbourávání starých červených krvinek. U dětí je přítomen prakticky pouze tento typ kostní dřeně. V průběhu života nicméně červené kostní dřeně ubývá a nahrazuje ji žlutá kostní dřeň. U dospělých se červená kostní dřeň nachází už jen v několika kostech – např. v žebrech, kosti hrudní a kostech pánevních. Viz také kostní dřeň, žlutá kostní dřeň.

Kostní dysplazie je ne zcela přesné, avšak vžité a relativně často používané označení pro skeletální dysplazii. Viz také kosti, dysplazie.

Hustota kostní hmoty neboli BMD (zkratka pochází z anglického názvu bone mineral density) je zjednodušeně řečeno obsah minerálů v určitém objemu kosti. BMD je výrazně ovlivněna působením hormonů, zvláště pak růstového hormonu a steroidních hormonů (včetně pohlavních hormonů). U normálně se vyvíjejících dětí a dospívajících BMD nejprve v průběhu života neustále roste. Mezi 25. a 30. rokem věku dosahuje své maximální hodnoty, což je označováno jako tzv. vrcholová kostní hmota. Poté BMD začíná postupně klesat. U žen po menopauze se úbytek kostní hmoty ještě zrychlí – a pokud mají nedostatek vápníku, nedostatek vitamin D a/nebo nedostatek pohybové aktivity, existuje u nich zvýšené riziko vzniku osteoporózy. Viz také kostní hmota, kostní tkáň, osteoporóza.

Kostní hmota je obsah minerálů v kostech. Viz také kosti, hustota kostní hmoty, vrcholová kostní hmota.

Vrcholová kostní hmota neboli PBM (zkratka pochází z anglického názvu peak bone mass) je maximální obsah minerálů v kostní tkáni, kterého člověk dosáhne během svého života. Vrcholové kostní hmoty je obvykle dosaženo mezi 25. a 30. rokem života, kdy se začne měnit poměr rychlosti tvorby kostí a resorpce kostní tkáně. Po 30. roce života se více kostní tkáně odbourává, než se vytváří. Mezi 40. a 50. rokem života se pak již resorpce kostní tkáně začne zrychlovat a převládnou přirozené procesy vstřebávání kostí. Z tohoto pohledu je podstatné si uvědomit, že čím vyšší je dosažená vrcholová kostní hmota, tím později dochází k výrazným degradačním procesům nebo ztrátě stability kosti. Vrcholová kostní hmota je proto důležitým faktorem, který souvisí s rizikem osteoporózy a zlomenin ve vyšším věku. Viz také kostní hmota, kostní tkáň.