Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Práh bolesti je bod, od kterého člověk vnímá podnět jako bolestivý. Práh bolesti se může u různých lidí poměrně výrazně lišit. Některé faktory práh bolesti snižují (například strach, stres, ztráta kontroly), jiné ho naopak zvyšují (například rozptýlení, tj. převedení pozornosti jinam). Viz také bolest.

Anginózní práh je pojem, který se používá v souvislosti s anginou pectoris (tj. svíravou bolestí na hrudi, která je typickým příznakem ischemické choroby srdeční, ICHS). Anginózní práh je definován jako „stupeň zátěže, který vyvolává anginu pectoris“. Anginózní práh přitom může být u každého pacienta s ICHS jiný: čím lépe dokáže tělo přijímat a využívat kyslík, tím vyšší je tento práh. Jinými slovy, trénovanější pacient s ICHS může vykonávat intenzivnější fyzickou aktivitu, než se u něj projeví angina pectoris. Anginózní práh obvykle bývá nepřímo úměrný závažnosti stenózy (patologickému zúžení) věnčité tepny; to znamená, že čím nižší je anginózní práh, tím těsnější je stenóza (tj. tím více je věnčitá tepna zúžená) a naopak. Viz také angina pectoris.

Nutkavé bolestivé močení neboli dysurie je příznak, který signalizuje onemocnění dolních močových cest. Nejčastější příčinou dysurie je infekce močových cest, a to daleko častěji u žen. Dysurie se řadí mezi poruchy močení. Pokud je vyšetřením moči prokázána infekce močových cest, jsou indikována antibiotika. Dysurie provázená horečkami a bolestí zad musí být posouzena z hlediska rizika zánětu ledvin. Přístup k infekci dolních močových cest je odlišný u mužů a u žen. U žen je přeléčená infekce považována za vyřešenou. U mužů lékař pátrá po onemocnění prostaty, event. konzultuje urologa. Příčinou urologických obtíží mohou být také sexuálně přenosné infekce, které je třeba vyšetřit na specializovaných pracovištích. Odvozené přídavné jméno je dysurický. Viz také bolest.

Komplexní regionální bolestivý syndrom (KRBS) je poměrně široký pojem označující chronickou bolest, která se objevuje nejčastěji po poranění ruky nebo nohy. Bolest je mnohem silnější a dlouhodobější, než tomu je u odpovídajícího poranění obvyklé. Bolest ve většině případů postihuje pouze jednu končetinu, ale někdy se může rozšířit i do dalších částí těla. Kůže postižené části těla se může stát tak citlivou, že i nepatrný dotek, náraz nebo dokonce změna teploty může způsobit intenzivní bolest. Postižená oblast může také otékat, být ztuhlá nebo podléhat kolísavým změnám barvy či teploty. KRBS se většinou časem postupně zlepšuje. Někteří lidé s KRBS však pociťují bolest po mnoho let. Viz také bolest, syndrom, primární chronická bolest.

Chronický bolestivý syndrom je stav s přetrvávajícími nebo opakujícími se bolestmi, který trvá nejméně 6 měsíců. Chronický bolestivý syndrom může být někdy důsledkem jiného onemocnění. Někdy však může vzniknout bez zjevné tělesné příčiny: konkrétními příklady jsou fibromyalgie, chronické bolesti hlavy či komplexní regionální bolestivý syndrom. Viz také chronický, bolest, syndrom, chronická bolest.

Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha je jedna ze somatoformních poruch. Postiženého sužují chronické a silné bolesti, jejichž příčinu však není možné objasnit. V těchto případech se většinou časem ukáže, že původcem bolesti je psychická a sociální zátěž. Viz také bolest, porucha.

Psychická bolest je jiný název pro duševní bolest. Viz také psychický.

Bolest ucha může mít různé příčiny, ale tou nejznámější zánět středního ucha. Je to první, na co pomyslíme při bolesti ucha u dítěte. U dospělého pacienta je příčinou spíše zánět ušního zvukovodu. Kromě bolesti může být přítomen výtok z ucha nebo porucha sluchu. Do oblasti ucha se mohou přenášet bolesti zuby a lymfatických uzlin, bolesti hlavových nervů či krční páteře. Praktický lékař obvykle problém vyřeší sám nebo zajistí specializované vyšetření. Viz také bolest.

Viz podrážděné oko.

Bolest při pohlavním styku neboli dyspareunie je jednou ze sexuálních dysfunkcí. Dyspareunie může mít mnoho příčin, které lékaři obvykle rozdělují do dvou hlavních skupin: Organické příčiny: infekce nebo záněty ženských pohlavních orgánů, sexuálně přenosné infekce, endometrióza, následky úrazů (např. porodní poranění, ale i jiné úrazy), následky operací (např. jizvy, srůsty), malformace pohlavních orgánů, nádory, vaginální suchost (např. v důsledku hormonálních změn během menopauzy a po ní) apod. Neorganické (psychologické, duševní) příčiny: problémy v partnerském vztahu, psychosociální faktory, úzkostné poruchy, dříve prožité sexuální násilí apod. Někdy však může hrát roli i více faktorů najednou. Léčba vždy závisí na příčině dyspareunie u konkrétního pacienta či pacientky. Viz také bolest, sexuální dysfunkce.