Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Aktivní pohybový aparát je součást pohybového aparátu, která slouží především k pohybu. Skládá se z kosterních svalů a s nimi spojených struktur (fascie, šlachy, šlachové pochvy a tíhové váčky). Viz také pohybový aparát, pasivní pohybový aparát.

Pasivní pohybový aparát je součást pohybového aparátu, která slouží především k udržení správného tvaru těla a jeho zpevnění. Skládá se z kosterního systému a souvisejících struktur (kosti, chrupavky, klouby, meziobratlové ploténky a vazy). Viz také pohybový aparát, aktivní pohybový aparát.

Pohybový aparát, muskuloskeletální systém neboli svalový a kosterní systém je orgánový systém, který člověku umožňuje pohyb, a to prostřednictvím jeho svalového systému a kosterního systému. Muskuloskeletální systém poskytuje člověku oporu a stabilitu, dává tvar jeho tělu a zejména mu umožňuje pohyb. Obrázek: Schematický nákres loketního kloubu (v průřezu) jako jeden z mnoha příkladů komplexní stavby pohybového aparátu. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také aparát, aktivní pohybový aparát, pasivní pohybový aparát, orgánový systém.

Vestibulární aparát je jiný název pro rovnovážné ústrojí. Viz také aparát.

Slzný aparát (lat. apparatus lacrimalis) je souhrnné označení pro několik struktur v okolí oka, které slouží k tvorbě a odvodu slz (odborně řečeno slzné tekutiny). Slzná tekutina zabraňuje vysychání oka a pomáhá likvidovat bakterie, odstraňovat cizí tělesa a čistit povrch oka. Každé oko (levé i pravé) má svůj vlastní slzný aparát. Ten je tvořen následujícími strukturami: slzná žláza – vylučuje slznou tekutinu, nachází se nad horním vnějším koutkem oka; slzná žláza má několik vývodných kanálků, které ústí na povrch oční bulvy; mrkáním se slzná tekutina roztírá směrem dolů, napříč okem až k vnitřnímu očnímu koutku; slzný bod – maličký otvor u vnitřního očního koutku, který ústí do slzných kanálků; horní slzný kanálek a dolní slzný kanálek – tudy slzná tekutina prochází dále; slzný váček – navazuje na horní a dolní slzný kanálek; slzovod – ústí do nosní dutiny. Obrázek: Slzný aparát. Šipky naznačují směr toku slzné tekutiny poté, co je vyloučena slznou žlázou. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také aparát, slzná tekutina.

Juxtaglomerulární aparát neboli JGA (zkratka pochází z anglického názvu juxtaglomerular apparatus) je označení pro mikroskopickou strukturu v ledvinách, která přímo sousedí s glomerulem (kulovitá struktura tvořená „klubíčkem“ drobných krevních cév, která je součástí nefronu). V místě, kde přívodná tepénka vstupuje do Bowmanova pouzdra a odvodná tepénka toto pouzdro opouští, je část distálního tubulu v přímém kontaktu s oběma tepénkami (viz obrázek níže). Stěna distálního tubulu v tomto místě je označována latinským názvem macula densa. Tento shluk epitelových buněk monitoruje složení tekutiny protékající distálním tubulem. V reakci na koncentraci sodných iontů (Na+) v tekutině, která protéká okolo buněk macula densa, uvolňují tyto buňky parakrinní signály. Kromě toho buňky macula densa reagují na rychlost pohybu tekutiny v distálním tubulu. Parakrinními signály uvolňovanými v reakci na změny rychlosti proudění tekutiny a koncentrace Na+ jsou adenosintrifosfát (ATP) a adenosin. Dalším typem buněk v juxtaglomerulárním aparátu jsou juxtaglomerulární buňky. Jedná se o modifikované (pozměněné) buňky hladké svaloviny vystýlající přívodnou tepénku, která se může stahovat (kontrahovat) nebo uvolňovat (relaxovat) v reakci na ATP nebo adenosin uvolňovaný buňkami macula densa. Tyto kontrakce a relaxace regulují průtok krve do glomerulu: Pokud je osmolarita ultrafiltrátu příliš vysoká, juxtaglomerulární buňky se stáhnou (kontrahují), čímž se sníží rychlost glomerulární filtrace (GFR); to vede k tomu, že se filtruje méně krevní plazmy, což vede k nižší tvorbě moči a většímu zadržování tekutin. To v konečném důsledku sníží osmolaritu krve směrem k fyziologické normě. Pokud je osmolarita ultrafiltrátu naopak příliš nízká, juxtaglomerulární buňky se uvolní (relaxují), čímž se zvýší GFR a zároveň vylučování vody do moči, což způsobí zvýšení osmolarity krve. Jinými slovy, pokud se osmolarita krve zvýší, filtrace a tvorba moči se sníží a voda je v těle zadržována. Pokud naopak osmolarita krve klesá, rychlost ultrafiltrace krve i tvorba moči se zvyšují, tělo vylučuje vodu do moči. Obrázek: Juxtaglomerulární aparát, glomerulus a Bowmanovo pouzdro – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také aparát.

Aparát (lat. apparatus) je uskupení kanálků, žláz, krevních cév, svalů nebo jiných anatomických struktur, které společně vykonávají nějakou konkrétní funkci. Příklady: juxtaglomerulární aparát – reguluje průtok krve do glomerulu (tj. mikroskopické struktury uvnitř ledvin), pohybový aparát – člověku umožňuje pohyb, slzný aparát – slouží k tvorbě a odvodu slz (odborně řečeno slzné tekutiny), vestibulární aparát – podílí se na smyslu pro rovnováhu, apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz aparát.

Porucha spánku s periodickými pohyby končetinami neboli PLMD (zkratka pochází z anglického názvu periodic limb movement disorder) je jedna z poruch pohybu souvisejících se spánkem. PLMD se projevuje opakovanými pohyby, nejčastěji dolními končetinami, které se vyskytují přibližně každých 20–40 sekund. Tyto pohyby mohou mít podobu krátkých svalových záškubů, trhavé pohyby nebo ohýbání nohou směrem nahoru (odborným názvem dorzální flexe). PLMD se vyskytují v epizodách, které mohou trvat od několika minut až po několik hodin. Příčina PLMD je často neznámá, ale může souviset s celou řadou dalších zdravotních potíží, včetně jiných poruch spánku. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že ve spánku hýbou končetinami. Často je na to upozorní až jejich partner(ka), protože to narušuje i jeho/její spánek. Viz také poruchy spánku, poruchy pohybu související se spánkem.

Porucha spánku s rytmickými pohyby neboli RMD (zkratka pochází z anglického názvu rhythmic movement disorder) je jedna z poruch pohybu souvisejících se spánkem. RMD se projevuje opakovanými pohyby těla při usínání nebo během spánku a vyskytuje se často u kojenců a dětí. Rytmické pohyby ve spánku mohou mít podobu otáčení trupu nebo hlavy ze strany na stranu, kývání trupem dopředu a dozadu v poloze na čtyřech, dokonce i bouchání hlavou o podložku. Většina dětí u „neškodných“ rytmických pohybů nepotřebuje žádnou pomoc, protože mohou být běžnou součástí vývoje jejich spánku. Za poruchu (RMD) jsou tyto pohyby považovány tehdy, pokud narušují kvalitu spánku opakovanými probouzeními, jsou spojeny s denními příznaky nekvalitního spánku (například poruchy soustředění, ospalost, zhoršování paměti), případně se zraněním či rizikem zranění. Viz také poruchy spánku, poruchy pohybu související se spánkem.

Poruchy pohybu související se spánkem neboli SRMD (zkratka pochází z anglického názvu sleep-related movement disorders) jsou poruchy spánku, které způsobují pohyb před usnutím nebo během spánku, a proto ztěžují usínání či udržení spánku. SRMD mohou výrazně negativně ovlivnit kvalitu i délku spánku. Patří mezi ně například: bruxismus související se spánkem (SRB), porucha spánku s periodickými pohyby končetinami (PLMD), porucha spánku s rytmickými pohyby (RMD), syndrom neklidných nohou (RLS). Viz také poruchy spánku.