Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Pleurální punkce neboli torakocentéza je zákrok, který se provádí nejčastěji u pacientů s pleurálním výpotkem. Ten je při pleurální punkci z pleurální dutiny odebírán (nebo ve větším množství odstraňován) pro diagnostické nebo terapeutické účely. Před samotným zákrokem je pacientovi podána lokální anestezie. Poté lékař do pacientova hrudníku opatrně zavede kanylu, aby jejím prostřednictvím mohl odebrat vzorky, popř. odstranit přebytečnou pleurální tekutinu.

Punkce doslova znamená „propíchnutí“ či „vpich“. V některých případech je nutné, aby lékař propíchnul nějakou tělní strukturu, ať už za účelem diagnostickým nebo terapeutickým. Odvozené přídavné jméno je punkční. Viz také lumbální punkce, pleurální punkce, punkční biopsie.

Lumbální punkce je zákrok, při kterém lékař do dolní části páteře opatrně zavede tenkou dutou jehlu a odebere vzorek mozkomíšního moku (CSF). Během samotného zákroku je jehla zavedena mezi výběžky dvou bederních obratlů do tzv. subarachnoidálního prostoru – tedy prostoru mezi dvěma mozkomíšními plenami (konkrétně pavučnicí a omozečnicí), který je vyplněn mozkomíšním mokem. Odebraný vzorek CSF je následně vyšetřen pod mikroskopem, zda nevykazuje známky infekce, zánětu nebo jiného onemocnění (například zhoubného nádoru nebo některých onemocnění nervového systému). Kromě vyšetření mozkomíšního moku (což je nejčastější důvod provedení lumbální punkce), může být tento zákrok proveden i za jinými účely, zvláště pak: změření nebo snížení tlaku mozkomíšního moku v okolí míchy a mozku, podání léků (jako jsou chemoterapeutika nebo anestetika) přímo do mozkomíšního moku, podání kontrastní látky pro některé typy zobrazovacích vyšetření. Obrázek: Lumbální punkce může být provedena vleže (levá část obrázku) nebo vsedě (pravá část obrázku). (Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI: 10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29987039) Viz také punkce.

Pleurální dutina, pohrudniční dutina neboli pleurální prostor je uzavřený prostor obklopující plíce. Tento úzký prostor je vyplněn tekutinou a ohraničen dvěma kluzkými membránami (blánami), odborně označovanými jako parietální pleura a viscerální pleura. Za normálních okolností po sobě tyto membrány hladce kloužou a umožňují rozpínání plic v hrudníku (a tím i dýchání). Při poranění hrudníku může vzniknout pneumotorax.

Pleurální prostor je jiný název pro pleurální dutinu.

Pleurální plaky jsou ztluštělé oblasti pohrudnice (pleury). Často se vyskytují například u lidí, kteří byli někdy v minulosti dlouhodoběji vystaveni působení azbestových vláken. Viz také azbestóza, pleura.

Třecí pleurální šelest je abnormální zvuk, který je slyšitelný pomocí stetoskopu (během dýchání) v případě, kdy parietální pleura a viscerální pleura po sobě nekloužou tak hladce, jak by za normálních okolností měly. Třecí pleurální šelest vzniká pohybem zanícených a zdrsněných částí pohrudnice vzájemně proti sobě. Lékaři tento zvuk někdy popisují jako „skřípavý“, „vrzavý“ nebo podobný „zvuku vydávanému při chůzi po čerstvém sněhu“.

Pleurální výpotek, pohrudniční výpotek neboli fluidotorax je nahromadění nadměrného množství pleurální tekutiny v pleurální dutině. Pokud z jakéhokoli důvodu není pleurální tekutina dostatečně rychle odváděna z pleurální dutiny, označuje se jako pleurální výpotek a může způsobovat různé zdravotní potíže. Nejčastějšími onemocněními, které vedou k tvorbě pleurálního výpotku, jsou srdeční selhání, zápal plic, zhoubné nádory, plicní embolie a cirhóza. Viz také výpotek.

Pleurální tekutina je tekutina, která se nachází mezi parietální pleurou a viscerální pleurou, tzn. v pleurální dutině. Za normálních okolností se v pleurální dutině nachází jen malé množství této tekutiny. Pleurální tekutina udržuje pohrudnici vlhkou a snižuje tření mezi oběma částmi pohrudnice při dýchání. Za normálních okolností vylučuje pohrudnice pleurální tekutinu rychlostí přibližně 0,01 ml na kg tělesné hmotnosti za hodinu, ale přibližně stejnou rychlostí je tato tekutina odstraňována pomocí lymfatického systému; v pleurální dutině zdravého člověka tak zůstává pouze 5–15 ml tekutiny, která pomáhá udržovat podtlak mezi parietální pleurou a viscerální pleurou. Pokud se v pleurální dutině nahromadí příliš velké množství pleurální tekutiny, hovoříme o pleurálním výpotku.