Počet výsledků: 21

Otevřít filtraci

Onemocnění periferních tepen neboli PAD (zkratka pochází z anglického názvu peripheral arterial disease) je kardiovaskulární onemocnění, které se vyznačuje zúženými tepnami v končetinách: v převážné většině případů v dolních (lékaři pak hovoří o ischemické chorobě dolních končetin), vzácněji v horních. V důsledku PAD jsou postižené končetiny hůře prokrveny. Může to vést ke křečovitým bolestem při chůzi a dalším zdravotním potížím, jako jsou špatně se hojící rány a vředy. Dalším rizikem u PAD je, že krevní cévu náhle zcela ucpe krevní sraženina, což může mít závažné následky. V některých případech může být prokrvení narušeno natolik, že je nutné postiženou končetinu amputovat. Ve většině případů je příčinou PAD ateroskleróza. Obzvláště často se PAD vyskytuje u kuřáků a diabetiků. Lépe prokrvit končetiny a zmírnit potíže může jednak zdravý životní styl, jednak některé léky. U velmi závažného onemocnění může lékař pacientovi navrhnout chirurgický zákrok. Obrázek: Onemocnění periferních tepen – schematický nákres. V levé části obrázku je jsou znázorněny zdravé tepny v dolních končetinách, v pravé části obrázku onemocnění periferních tepen. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také periferní tepny, ischemická choroba dolních končetin.

Periferní tepny jsou krevní cévy, kterými proudí krev směrem od srdce a zároveň se nacházejí daleko od srdce, tj. v horních končetinách (v pažích, předloktích a rukou) a v dolních končetinách (ve stehech, bércích a nohou). Viz také periferní, tepny, tepenný systém, onemocnění periferních tepen.

Saturace periferní krve kyslíkem neboli SpO2 je saturace kyslíkem v kapilárách. Tuto hodnotu lze snadno změřit pomocí pulzního oxymetru. Viz také periferní krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace žilní krve kyslíkem (SvO2).

Periferní krev je krev, která obíhá v celém těle (v rámci kardiovaskulárního systému). Pojem „periferní krev“ se nejčastěji používá v protikladu ke kostní dřeni, v níž se rovněž nacházejí krevní buňky. Viz také periferní, krev.

Periferní nervová blokáda nebo jen zkráceně nervová blokáda je anesteziologická technika, která dočasně znecitliví jakoukoli část těla podáním anestetika do blízkosti nervu či nervové pleteně. Účinek periferní nervové blokády přetrvává v řádu hodin. Viz také periferní, nervová blokáda.

Periferní žilní katétr (PŽK) je tenká hadička, která slouží k zajištění přístupu do žilního systému a používá se především k nitrožilnímu (intravenóznímu) podávání léků nebo infuzí. PŽK se rovněž zavádí před každým výkonem v celkové anestezii. Katétr se zavádí píchnutím do jedné ze žil, typicky na horní končetině (hřbet ruky, předloktí nebo loketní jamka). Zavedení katétru (obr. 1) je provázeno mírnou bolestivostí. Zavedený katétr se fixuje ke kůži speciálním krycím materiálem (obr. 2). PŽK umožňuje bezpečně podávat tekutiny a léčiva během anestezie i pooperační péče. Obrázek 1: Zavádění periferního žilního katétru – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Obrázek 2: Zavedený periferní žilní katétr – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Viz také periferní žíly, katétr, centrální žilní katétr, arteriální katétr.

Periferní žíly jsou krevní cévy, kterými se krev vrací směrem k srdci a zároveň se nacházejí daleko od srdce, tj. v horních končetinách (v pažích, předloktích a rukou) a v dolních končetinách (ve stehech, bércích a nohou). Viz také periferní, žíly, žilní systém.

Periferní nervy jsou nervy, které se nacházejí mimo centrální nervový systém (CNS). Periferní nervy vedou k tzv. efektorům (tj. svalům nebo žlázám, které mají plnit zcela konkrétní funkce) a zpravidla obsahují aferentní i eferentní nervová vlákna. To znamená, že periferní nervy zpravidla přenášejí signály (nervové impulzy): od smyslových receptorů nebo smyslových orgánů do CNS (to zajišťují aferentní nervové vlákno), z CNS do ostatních částí těla, zejména do svalů a žláz (to zajišťují eferentní nervová vlákna). V lidském těle se nachází velké množství periferních nervů. Konkrétními příklady jsou například stehenní nerv, loketní nerv či sedací nerv. Viz také periferní, nervy, periferní nervový systém.

Periferní membránové proteiny jsou proteiny, které jsou připojeny k buněčné membráně, ale nejsou zanořeny do její fosfolipidové dvojvrstvy. Obrázek: Stavba buněčné membrány – schematický nákres. Hlavní složkou buněčné membrány jsou fosfolipidy – molekuly s hydrofilními „hlavičkami“ a hydrofobními „ocásky“. V buněčné membráně je ale zanořeno velké množství různých membránových proteinů, z nichž některé jsou schematicky znázorněny na obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také periferní, membránové proteiny.

Periferní znamená „okrajový“ nebo „vzdálený od středu“. Příklady: periferní části těla – části těla, které jsou vzdálené od středu těla (v porovnání například s orgány v hrudní dutině); mezi periferní části těla se tak řadí zejména ruce a nohy; periferní membránové proteiny – proteiny, které jsou připojeny k buněčné membráně, ale nejsou zanořeny do její fosfolipidové dvojvrstvy; periferní nervový systém – části nervového systému mimo mozek a míchu (neboť mozek i mícha jsou uloženy „centrálně“, jsou tedy součástí centrálního nervového systému); periferní nervy – nervy, které se nacházejí mimo centrální nervový systém; apod. Opakem periferního je centrální. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz periferní.

Zobrazeno 1 až 10 z 21

Počet výsledků