Mezioborová spolupráce je vzájemná spolupráce mezi odborníky různých specializací. České zdravotnictví disponuje dostatečným množstvím vysoce erudovaných odborníků různých oborů, vybavených potřebnou diagnostickou technikou a potřebnými terapeutickými nástroji. Problém je koordinace péče u pacientů, kteří nerespektují nebo nevyužívají koordinační roli svého praktického lékaře. Odborníky navštěvují spontánně, nekoordinovaně, aniž by si byli vědomi rizik, která s tím souvisejí. Riziko představují zejména zdvojení léků stejného účinku s rozdílným názvem, lékové interakce, zbytečná invazivní vyšetření, úzká zaměření vrcholných specialistů, chybění komplexního pohledu na pacienta.
Praktický lékař by měl umět komunikovat se specialisty, podle potřeby i osobně. Pokud je to naléhavé, měl by se angažovat v pacientův prospěch a sjednat vyšetření v potřebném termínu. Praktický lékař, který umí vyhodnotit bio-psycho-sociální aspekty pacienta a zná jeho preference, jeho zdravotní historii, má všechny informace z odborných vyšetření k dispozici a umí zhodnotit jeho aktuální zdravotní stav, je ideálním koordinátorem péče a rádcem pacienta.
Pacient může přispět k mezioborové spolupráci tím, že z jeho chování vyplývá úcta a respekt k lékaři, který jej na vyšetření odeslal i který jej vyšetřil. To samozřejmě nevylučuje kritické hodnocení, je-li na místě.