Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Mazové žlázy (lat. glandulae sebaceae) jsou exokrinní žlázy, které se nacházejí na celém těle kromě dlaní a plosek chodidel. Skládají se z několika alveolů (váčků), které ústí do jednoho vývodu. Mazové žlázy vylučují kožní maz, který obsahuje velké množství mastných kyselin. Kožní maz dodává vlasům lesk a pokožce pružnost. Hlavní funkcí kožního mazu je promašťovat a změkčovat pokožku, a tím předcházet jejímu nadměrnému vysychání a praskání. Pokud je produkce kožního mazu snížena, pokožka i vlasy jsou suché. Obzvláště aktivní jsou mazové žlázy v obličeji. Pokud jsou však mazové žlázy aktivní až příliš, označují lékaři tento stav jako seborea, a může to vést až ke vzniku akné. Podobně jako apokrinní žlázy jsou i mazové žlázy řízeny hormonálně – jinými slovy, začínají fungovat až v pubertě). Mazové žlázy se řadí mezi tzv. kožní adnexa. Obrázek: Mazové žlázy. Na schematickém nákresu (levá část obrázku) je kromě mazové žlázy (nažloutlá barva) znázorněn i vlasový folikul (béžová barva, stejně jako pokožka) a chlup, který z něj vyrůstá (tmavohnědá barva). Na fotografii ze světelného mikroskopu (pravá část obrázku) jsou tyto anatomické struktury znázorněny také, jen jsou jinak zbarveny. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také kožní maz, žlázy.

Ušní maz (lat. cerumen) je měkký, hnědožlutý, voskovitý výměšek (sekret) žláz, které se nacházejí v zevním zvukovodu. Skládá se jednak z odloupaných šupinek pokožky, jednak z nažloutlého sekretu, který je produkován mazovými žlázami a vlasovými folikuly. Ušní maz slouží: jako ochranná vrstvička pro citlivou kůži zevního zvukovodu, k „samočištění“ ucha: obalí totiž nečistoty a prachové částice, které do zevního zvukovodu proniknou, a takto „namazané“ nečistoty jsou pak pomocí chloupků postupně přesunovány směrem k ušnímu boltci, odkud nakonec vypadnou z ucha ven. Zvýšená tvorba ušního mazu nebo nesprávné čištění uší (např. vatovými tyčinkami) může vést k vytvoření mazové zátky, která zevní zvukovod nejen ucpe, ale může také způsobit bolestivý pocit tlaku na ušní bubínek nebo i dočasnou nedoslýchavost. Mazovou zátku by vždy měl odstraňovat lékař – specialista na otorinolaryngologii (ORL); pokusy o vyčištění ušního mazu svépomocí totiž obvykle situaci ještě zhorší, neboť ušní maz je při nich zatlačen ještě více dovnitř zevního zvukovodu. Odvozené přídavné jméno je ceruminální, popř. ceruminózní. Viz také ucho, zevní ucho.

Kožní maz (lat. sebum cutaneum) je mastný a polotekutý výměšek (sekret) mazových žláz, jejichž vývody ústí do vlasových folikulů. Kožní maz je tvořen převážně směsí lipidů, ale obsahuje i keratin a zbytky rozpadajících se buněk. Funkcí kožního mazu je promašťovat a změkčovat pokožku, a tím předcházet jejímu nadměrnému vysychání a praskání. Viz také kůže, mazové žlázy.

Pohlavní žlázy neboli gonády jsou vaječníky u žen, varlata u mužů. V pohlavních žlázách vznikají pohlavní buňky (vajíčka u žen, spermie u mužů) a vytvářejí se v nich pohlavní hormony. Odvozené přídavné jméno je gonadální. Viz také žlázy, vaječníky, varlata.

Zánět příušních žláz neboli parotitida může postihovat jednu nebo obě příušní žlázy. Existují různé příčiny zánětu příušních žláz, z nichž nejznámější je virus způsobující příušnice. Viz také zánět, příušní žlázy.

Skeneho žlázy (lat. glandulae vestibulares minores) jsou dvě exokrinní žlázy v oblasti poševní předsíně, které jsou umístěny poblíž ústí močové trubice. Skeneho žlázy vylučují mléčně zabarvenou tekutinu, zejména při orgasmu. Viz také žlázy, Bartholiniho žlázy.

Hlenové žlázy jsou exokrinní žlázy, které produkují hustý a lepkavý sekret – hlen. Existuje několik různých typů hlenových žláz, které se nacházejí na různých místech lidského těla. Viz také hlen, žlázy.

Zeisovy žlázy jsou mazové žlázy, které se nacházejí se na okrajích očních víček a promazávají řasy. Viz také žlázy.

Měchýřkové žlázy je jiný název pro semenné váčky. Viz také žlázy.

Předstojná žláza je jiný název pro prostatu. Viz také žlázy.