Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

„Léky na vysoký krevní tlak“ je lidové označení pro antihypertenziva. Viz také vysoký krevní tlak.

Vysoký krevní tlak neboli arteriální hypertenze je kardiovaskulární onemocnění, které je definováno jako systolický krevní tlak ≥ 140 mmHg a/nebo diastolický krevní tlak ≥ 90 mmHg. Vysoký krevní tlak patří – společně s ischemickou chorobou srdeční – k nejčastějším srdečně-cévním onemocněním. Trvale vysoký krevní tlak v tepnách je nebezpečný pro srdce, mozek, aortu a další velké tepny, stejně jako pro ledviny a oči. Při dlouhodobém vysokém krevním tlaku také krevní cévy ztrácejí svou pružnost a průchodnost. Četné studie ukazují, že rozvoj vysokého krevního tlaku souvisí především s životním stylem a genetickou predispozicí. Rizikové faktory spojené s nezdravým životním stylem (nedostatek pohybové aktivity, nezdravá výživa, nadváha a stres) může nicméně každý z nás cíleně ovlivnit. Viz také krevní tlak, hypertenze, nízký krevní tlak.

Nízký krevní tlak neboli arteriální hypotenze je krevní tlak nižší než 100/60 mmHg. Na rozdíl od vysokého krevního tlaku je však lékařská pomoc nutná pouze v případě výskytu potíží. Viz také krevní tlak, hypotenze, vysoký krevní tlak.

Krevní tlak neboli BP (zkratka pochází z anglického názvu blood pressure) je tlak krve, který působí na cévní stěnu v určité části kardiovaskulárního systému. V klinické praxi se nicméně pod pojmem „krevní tlak“ často rozumí arteriální tlak, který lze naměřit ve velkých tepnách systémového oběhu. Viz také krev, arteriální tlak, venózní tlak, tlak v plicnici a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz krevní tlak.

Diastolický krevní tlak neboli DBP (zkratka pochází z anglického názvu diastolic blood pressure) je krevní tlak, který působí na cévní stěnu ve velkých tepnách systémového oběhu během diastoly. Diastolický krevní tlak je vždy nižší než systolický krevní tlak. Normální hodnota DBP u mladého dospělého člověka je přibližně 80 mmHg. Poznámka: Při měření krevního tlaku se hodnota DBP uvádí jako druhá. Je-li například naměřena hodnota 120/80 mmHg, diastolický krevní tlak činí 80 mmHg. Viz také diastola, krevní tlak, systolický krevní tlak.

Systolický krevní tlak neboli SBP (zkratka pochází z anglického názvu systolic blood pressure) je krevní tlak, který působí na cévní stěnu ve velkých tepnách systémového oběhu během systoly. Systolický krevní tlak je vždy vyšší než diastolický krevní tlak. Normální hodnota SBP u mladého dospělého člověka je přibližně 120 mmHg. Poznámka: Při měření krevního tlaku se hodnota SBP uvádí jako první. Je-li například naměřena hodnota 120/80 mmHg, systolický krevní tlak činí 120 mmHg. Viz také systola, krevní tlak, diastolický krevní tlak.

Lipoprotein o vysoké hustotě je plný český název pro běžně používanou zkratku HDL. Viz také lipoproteiny.

Brachyterapie s vysokým dávkovým příkonem neboli HDR brachyterapie (zkratka HDR pochází z anglického názvu high dose rate brachytherapy) je jeden z několika způsobů provedení radioterapie, které se používají při léčbě karcinomu prostaty. V tomto případě jsou do tkáně prostaty zavedena radioaktivní zrna, která vyzařují podstatně více radiace než při LDR brachyterapii, a v pacientově těle zůstávají pouze dočasně (po uplynutí stanovené doby jsou opět chirurgicky odstraněna). Tato metoda je doporučována u karcinomu prostaty se středním a vysokým rizikem (viz riziková skupina) a obvykle je kombinována se zevní radioterapií. Viz také brachyterapie.

Cílený ultrazvuk o vysoké intenzitě neboli HIFU (zkratka pochází z anglického názvu high-intensity focused ultrasound therapy) je postup, při kterém jsou ultrazvukové vlny zaměřeny přímo na oblast abnormálních buněk nebo tkání v těle. Vlny vytvářejí teplo, které by v ideálním případě mělo ničit nádorové buňky. Případné využití HIFU se zkoumá při léčbě karcinomu prostaty a některých dalších typů zhoubných nádorů. Účinnost této metody však zatím nebyla dostatečně vědecky prokázána.

Výpočetní tomografie s vysokým rozlišením neboli HRCT (zkratka pochází z anglického názvu high-resolution computed tomography) je zobrazovací metoda, při které jsou využívány specifické techniky zajišťující vyšší rozlišení získaného obrazu (ve srovnání se „standardní“ výpočetní tomografií). Používá se při diagnostice různých zdravotních potíží, nejčastěji však pacientů s onemocněním dýchacího systému, a to při hodnocení změn plicní tkáně. Viz také -grafie, výpočetní tomografie.