Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Kontrastní látka je látka, která musí být pacientovi podána před některými typy vyšetření pomocí zobrazovacích metod, aby se správně zobrazily některé anatomické struktury uvnitř těla. Pokud by se tak nestalo, vyšetření by nemělo smysl. Kontrastní látka může být podána ústně (pacient např. vypije roztok), injekčně, případně formou střevního nálevu (stříkačkou skrze řitní otvor). Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz kontrastní látka.

Ultrazvukové vyšetření s kontrastní látkou, kontrastní ultrazvukové vyšetření neboli CEUS (zkratka pochází z anglického názvu contrast-enhanced ultrasound) je zobrazovací metoda, při níž je pacientovi nejprve do žíly podáno malé množství speciální kontrastní látky a následně je provedeno ultrazvukové vyšetření (nejčastěji v oblasti břicha). Kontrastní látkou jsou v tomto případě mikrobublinky naplněné plynem. Tyto částice mají podobnou velikost jako červené krvinky, proto společně s nimi putují krevním řečištěm – ale na rozdíl od nich jsou dobře viditelné při ultrazvukovém vyšetření. Mikrobublinky jsou krví postupně roznášeny do všech orgánů v těle a dobře zviditelňují krevní cévy uvnitř těchto orgánů. Viz také ultrazvukové vyšetření, kontrastní látka.

Reakce na kontrastní látku je zastřešující pojem pro různé nežádoucí účinky, které se mohou objevit po podání kontrastní látky (v rámci přípravy na vyšetření některou ze zobrazovacích metod). Odborníci přitom rozlišují: akutní reakce na kontrastní látku – objevují se do jedné hodiny po podání kontrastní látky; pozdní reakce na kontrastní látku – objevují se jednu hodinu až jeden týden po podání kontrastní látky; velmi pozdní reakce na kontrastní látku – objevují se nejdříve týden po podání kontrastní látky. Viz také kontrastní látka.

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je jiný název pro kontrastní radiografii. Viz také rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

Kontrastní radiografie neboli rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je zobrazovací metoda založená na rentgenovém vyšetření, před nímž je pacientovi podána kontrastní látka. Toto vyšetření umožňuje radiologovi vyhodnotit struktury, které nejsou při běžném rentgenovém vyšetření jasně patrné. Jedná se zejména o některé orgány či tkáně, například krevní cévy, žaludek či tlusté střevo. Viz také -grafie, rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

Kontrastní ultrazvukové vyšetření je jiný název pro ultrazvukové vyšetření s kontrastní látkou. Viz také kontrastní látka, ultrazvukové vyšetření.

Perfluorované a polyfluorované alkylové látky neboli PFAS (zkratka pochází z anglického názvu per- and polyfluoroalkyl substances) je souhrnné označení pro rozsáhlou skupinu syntetických (uměle vytvořených) chemických látek s širokou škálou použití. Čím dál častěji jsou však detekovány jako látky znečišťující životní prostředí a některé z nich jsou spojovány s negativními účinky na lidské zdraví. Uvádí se, že některé PFAS mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubných nádorů, poškození jater a ledvin, zvyšovat hladinu cholesterolu v krvi, způsobovat poruchy plodnosti a narušovat funkci endokrinního systému. Všechny PFAS obsahují vazbu uhlík-fluor, která je jednou z nejpevnějších chemických vazeb v organické chemii. To znamená, že odolávají degradaci nejen při používání, ale i později (zejména pokud se dostanou do životního prostředí). Většina PFAS proto snadno překonává velké vzdálenosti od místa, kde unikly do životního prostředí. PFAS mohou kontaminovat podzemní vody, povrchové vody i půdu. Čištění znečištěných míst je technicky obtížné a nákladné. Pokud budou úniky pokračovat, budou se PFAS dále hromadit v životním prostředí, pitné vodě i potravinách. PFAS mají široké využití, protože mají jedinečné žádoucí vlastnosti. Jsou například stabilní při intenzivním zahřívání. Mnohé z nich se používají například jako odpuzovače vody a mastnoty. Mezi hlavní průmyslová odvětví, v nichž se PFAS používají, patří letecký a obranný průmysl, automobilový či stavební průmysl. Používají se také ve zdravotnictví, při zpracování textilu a v kožedělném průmyslu; vyskytují se i v materiálech přicházejících do styku s potravinami, ve výrobcích pro domácnost či v elektronice. V posledních desetiletích začali světoví výrobci nahrazovat některé PFAS jinými PFAS nebo látkami bez obsahu fluoru. K tomuto trendu přispěla skutečnost, že vědci a vlády na celém světě poprvé rozpoznali škodlivé účinky některých PFAS (zejména PFAS s dlouhým řetězcem) na lidské zdraví a životní prostředí. Bližší informace o PFAS lze najít například na webu Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.cz, 925 kB).

Očkovací látka je jiný název pro vakcínu. Viz také očkování.

Legální návykové látky jsou takové návykové látky, které jsou společností (potažmo legislativou dané země) tolerovány, ačkoli mají stejnou nebezpečnost a může na ně vzniknout stejná závislost jako na nelegální návykové látky. Mezi legální návykové látky se řadí alkohol, tabákové výrobky, léky, nátěrové barvy a ředidla. S legálními návykovými látkami se setkáváme v obchodních řetězcích, drogeriích, obchodech s barvami a laky, v potravinových obchodech, lékárnách, čerpacích stanicích a restauracích. Prodej legálních návykových látek je často omezen ze zákona horní hranicí věku 18 let (alkohol a tabákové výrobky), nebo jejich výdejem na předpis (některé druhy léků).

Přídatné látky je zkrácený název pro potravinářské přídatné látky.