Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Kožní B-lymfom je nádorové onemocnění, které začíná v B-lymfocytech (typ bílých krvinek) a postihuje kůži. Odborníci rozlišují několik různých typů kožních B-lymfomů, které se mohou vzájemně lišit svými příznaky i průběhem onemocnění. Kožní B-lymfomy se vyskytují výrazně méně často než kožní T-lymfomy. Viz také kůže, B-lymfom, kožní lymfom.

Kožní T-lymfom je nádorové onemocnění, které začíná v T-lymfocytech (typ bílých krvinek) a postihuje kůži. Odborníci rozlišují několik různých typů kožních T-lymfomů. Většina z nich se vyznačuje buď svědivou, šupinatou a začervenalou vyrážkou, která může postupně zvětšit svou tloušťku nebo vytvořit nádory na kůži, nebo zarudnutím kůže po celém těle. Kromě toho mohou být nateklé lymfatické uzliny. Kožní T-lymfomy obvykle rostou pomalu (ty jsou tzv. indolentní), ale některé mohou růst rychle (agresivně) a šířit se do lymfatických uzlin nebo do jiných orgánů, například do sleziny nebo jater. Obvykle se vyskytují u mužů středního nebo vyššího věku. Nejčastějšími typy kožních T-lymfomů jsou mycosis fungoides a Sézaryho syndrom. Kožní T-lymfom je typem non-Hodgkinova lymfomu. Viz také kůže, T-lymfom, kožní lymfom.

Kožní lymfom je spíše zřídka se vyskytující typ non-Hodgkinova lymfomu. Odborníci rozlišují dva hlavní typy kožních lymfomů: kožní T-lymfom – vyskytuje se častěji, kožní B-lymfom – nevyskytuje se příliš často. Jak již název napovídá, kožní lymfomy se vyvíjejí převážně v kůži. Abnormální lymfocyty se usídlí v kůži a zpočátku v ní i zůstávají. Postupně se však mohou šířit do lymfatických uzlin a z nich dále do těla. Odborníci rozlišují různé formy kožních lymfomů (kromě výše zmíněných B-lymfomů a T-lymfomů jsou to například indolentní a agresivní formy atd.), které se mohou vzájemně lišit svými příznaky i průběhem onemocnění. Obecně jsou pro kožní lymfomy typické změny na kůži, které se u jiných forem lymfomů nevyskytují: projevy se mohou různit od zarudnutí, šupinatění nebo krust až po nápadně tmavé skvrny. Často se vyskytuje i svědění. Viz také kůže, lymfom, kožní T-lymfom, kožní B-lymfom.

Nodulární Hodgkinův lymfom s predominancí lymfocytů neboli NLPHL (zkratka pochází z anglického názvu nodular lymphocyte-predominant Hodgkin lymphoma) je poměrně zřídka se vyskytující typ Hodgkinova lymfomu – nádorového onemocnění, které začíná v buňkách imunitního systému, přesněji řečeno v lymfocytech. Nádorové buňky, které jsou přítomny v lymfatických uzlinách pacientů s NLPHL, se liší od buněk Reedové–Sternberga (typických pro klasický Hodgkinův lymfom). U některých pacientů s NLPHL se může časem rozvinout difuzní velkobuněčný B-lymfom (DLBCL). Viz také nodulární, Hodgkinův lymfom, lymfocyty.

Agresivní lymfom je typ lymfomu, který roste a šíří se rychle a má závažné příznaky. Příklady agresivních lymfomů jsou anaplastický velkobuněčný lymfom (ALCL), Burkittův lymfom (BL) či lymfom z plášťových buněk (MCL). Opakem agresivního lymfomu je indolentní lymfom. Viz také agresivita, lymfom.

Anaplastický velkobuněčný lymfom neboli ALCL (zkratka pochází z anglického názvu anaplastic large-cell lymphoma) je agresivní (rychle se rozvíjející) non-Hodgkinův lymfom, nejčastěji T-lymfom. Nádorové buňky se mohou vyskytovat v lymfatických uzlinách, kůži, kostní dřeni, měkkých tkáních, plicích nebo játrech. Viz také lymfom, T-lymfom, non-Hodgkinův lymfom.

Hodgkinův lymfom je nádorové onemocnění, které začíná v buňkách imunitního systému, přesněji řečeno v lymfocytech. Odborníci rozlišují dva hlavní typy Hodgkinova lymfomu: klasický Hodgkinův lymfom (CHL) – vyznačuje se přítomností tzv. buněk Reedové–Sternberga, nodulární Hodgkinův lymfom s predominancí lymfocytů (NLPHL). Mezi možné příznaky Hodgkinova lymfomu patří nebolestivé, zduřelé lymfatické uzliny, zvětšená slezina, horečka, nechtěný úbytek tělesné hmotnosti, únava a noční pocení. Viz také lymfom, non-Hodgkinův lymfom.

Malobuněčný lymfom je jiný název pro lymfom z malých lymfocytů. Viz také lymfom.

Burkittův lymfom neboli BL (zkratka pochází z anglického názvu Burkitt lymphoma) je agresivní (rychle se rozvíjející) non-Hodgkinův B-lymfom, který se nejčastěji vyskytuje u dětí a dospívajících. Burkittův lymfom může postihnout čelist, centrální nervový systém, střeva, ledviny, vaječníky nebo i jiné orgány. Odborníci rozlišují tři hlavní typy Burkittova lymfomu: sporadický – vyskytuje se po celém světě, endemický – vyskytuje se v Africe, spojený s imunodeficitem – nejčastěji se vyskytuje u pacientů s AIDS. Viz také lymfom, B-lymfom, non-Hodgkinův lymfom.

Chronická lymfocytární leukemie / lymfom z malých lymfocytů neboli CLL/SLL (zkratka pochází z anglického názvu chronic lymphocytic leukaemia / small lymphocytic lymphoma) je indolentní (pomalu se rozvíjející) nádorové onemocnění krve, při kterém se v kostní dřeni a v krvi a/nebo v lymfatických uzlinách nachází příliš mnoho nezralých lymfocytů (typ bílých krvinek). Chronická lymfocytární leukemie (CLL) i lymfom z malých lymfocytů (SLL) jsou prakticky stejná onemocnění, jen u CLL se nádorové buňky nacházejí převážně v krvi a kostní dřeni, zatímco u SLL se nádorové buňky nacházejí převážně v lymfatických uzlinách. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto uvádí CLL a SLL jako společnou jednotku CLL/SLL. Viz také chronická lymfocytární leukemie, lymfom z malých lymfocytů.