Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Centrální žilní katétr (CŽK) je dlouhá, ohebná plastová hadička, která slouží k zajištění přístupu do jedné z velkých žil poblíž srdce a používá se k nitrožilnímu (intravenóznímu) podávání léků nebo provádění některých jiných lékařských zákroků. CŽK se zavádí například před provedením rozsáhlejšího chirurgického zákroku, uplatňuje se také v pooperační péči. Narozdíl od periferního žilního katétru (PŽK), který může zůstat v periferní žíle nejvýše několik dní, CŽK může být zaveden na několik týdnů, měsíců, někdy i let. Oproti PŽK umožňuje CŽK bezpečně podávat určitá léčiva, která nelze podávat do periferní žíly. Umožňuje také krevní odběry bez nutnosti opakovaných vpichů. V pooperační péči, např. u rozsáhlých břišních výkonů, se jeho prostřednictvím podává také parenterální výživa (nitrožilně podávaná umělá výživa). Při zavádění CŽK je hadička 10–30 cm dlouhá (obr. 1) vsunuta do jedné z velkých žil v okolí klíční kosti, krku nebo třísla. Zavedení CŽK probíhá s použitím lokálních anestezik (znecitlivění místa vpichu), někdy v celková anestezie (typicky před plánovaným chirurgickým zákrokem). CŽK se zavádí pod kontrolou ultrazvuku, což je rychlejší a významně bezpečnější, než kdyby ultrazvukové zobrazení používáno nebylo. Ke kůži se CŽK fixuje speciálním krytím nebo přišitím (obr. 2). Obrázek 1: Centrální žilní katétr – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Obrázek 2: Centrální žilní katétr v podklíčkové žíle – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Viz také centrální, žíly, katétr, periferní žilní katétr.

Periferní žilní katétr (PŽK) je tenká hadička, která slouží k zajištění přístupu do žilního systému a používá se především k nitrožilnímu (intravenóznímu) podávání léků nebo infuzí. PŽK se rovněž zavádí před každým výkonem v celkové anestezii. Katétr se zavádí píchnutím do jedné ze žil, typicky na horní končetině (hřbet ruky, předloktí nebo loketní jamka). Zavedení katétru (obr. 1) je provázeno mírnou bolestivostí. Zavedený katétr se fixuje ke kůži speciálním krycím materiálem (obr. 2). PŽK umožňuje bezpečně podávat tekutiny a léčiva během anestezie i pooperační péče. Obrázek 1: Zavádění periferního žilního katétru – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Obrázek 2: Zavedený periferní žilní katétr – ilustrační fotografie. (Zdroj: Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) Viz také periferní žíly, katétr, centrální žilní katétr, arteriální katétr.

Žilní městky je jiný název pro křečové žíly. Viz také žíly.

Žilní přístup je jiný název pro žilní vstup. Viz také žíly.

Saturace žilní krve kyslíkem neboli SvO2 je saturace kyslíkem v žilách. Viz také žilní krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Žilní tlak je jiný název pro venózní tlak. Viz také žíly.

Žilní perforátory (lat. venae perforantes), transfasciální spojky nebo jen zkráceně perforátory jsou žíly, které v rámci žilního systému spojují povrchové žíly s hlubokými žilami. Název „perforátory“ poukazuje na skutečnost, že tyto žíly procházejí téměř kolmo hlubokou fascií svalů, a v místech průchodu ji tedy „perforují“ (odborný výraz pro „proděravění“ či „propíchnutí“). Perforátory jsou v lékařských textech nejčastěji zmiňovány v souvislosti s křečovými žilami dolních končetin, neboť nefungující (nebo špatně fungující) žilní chlopně v perforátorech dolních končetin často vedou ke vzniku křečových žil v této oblasti. Viz také žíly.

Žilní systém (lat. systema venosum) je souhrnné označení pro všechny žíly v těle. Obrázek: Zjednodušené schéma žilního systému člověka. Vyznačeny jsou pouze nejvýznamnější žíly v těle. (Zdroj: LadyofHats, Public domain, via Wikimedia Commons) Viz také žíly, tepenný systém, kardiovaskulární systém.

Chronická žilní nedostatečnost je abnormální stav, kdy se krev hromadí v žilách a tím nadměrně namáhá jejich stěny. Chronická žilní nedostatečnost nejčastěji postihuje dolní končetiny, ve kterých nefungují správně žilní chlopně. Jedná se o nejčastěji se vyskytující komplikaci křečových žil. Viz také chronický, žíly.

Žilní chlopně (lat. valvulae venosae) usměrňují proudění krve v žilách. Můžeme si je zjednodušeně představit jako „ventily v čerpadle“, které zajišťují, aby tekutina (v tomto případě krev) proudila správným směrem. Žilní chlopně fungují v součinnosti se svaly: ty se střídavě smršťují a uvolňují, díky čemuž proudí krev směrem k srdci. Při otevřených žilních chlopních může krev proudit žilami směrem k srdci, naopak uzavřené žilní chlopně krvi brání, aby proudila opačným směrem. Nesprávně fungující žilní chlopně mohou být příčinou různých onemocnění žil. Viz také žíly.