Artróza: co to je?

Artróza se nejčastěji vyskytuje u starších lidí, ale může trápit i lidi ve středním věku. Onemocnění se může objevit v téměř kterémkoli kloubu. Ženy jsou artrózou postiženy o něco častěji než muži.

Nejčastějšími formami artrózy jsou:

• artróza kolenního kloubu (gonartróza),
• artróza kyčelního kloubu (koxartróza),
• artróza kloubů ruky,
• artróza páteře.

Artróza může mít u různých lidí velmi odlišný průběh. Patologické změny se odehrávají pomalu a postupně (v průběhu mnoha let), čemuž odpovídá i zhoršování pociťovaných obtíží.

Jaké jsou příčiny vzniku artrózy?

Chrupavka je ochranná a pružná vrstva, která se nachází na obou koncích kostí tvořících kloub. Zdravá vrstva chrupavky funguje jako tlumič nárazů při náhlých a prudkých pohybech a umožňuje plynulý pohyb. S postupujícím věkem se vrstva chrupavky ztenčuje a stává se drsnější, čímž se snižuje její kluzkost; tento proces časem téměř vždy vede k normálnímu opotřebení kloubů v důsledku stárnutí. Pokud je opotřebení tak pokročilé, že je obnažena kost, části kloubu se vzájemně třou o sebe (obr. 1). Příznaky opotřebení často zůstávají dlouho bez povšimnutí. Bolest a funkční omezení postiženého kloubu se často objevují až v pokročilých stadiích onemocnění.

Obrázek 1: Osteoartróza – schematický nákres. Zdravý kyčelní kloub (vlevo) se vyznačuje hladkou chrupavkou a dostatečným prostorem mezi oběma kostmi. Při osteoartróze (vpravo) je chrupavka synoviálního kloubu opotřebovaná a poškozená, v některých místech zcela chybí; prostor mezi oběma kostmi je zúžený, což může komplikovat pohyb v kloubu. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik artrózy?

Na opotřebení chrupavky má vliv celá řada různých faktorů. Mezi biologické rizikové faktory se řadí:

• věk (zejména po 50. roce života),
• ženské pohlaví,
• genetická predispozice (familiární výskyt),
• dříve prodělané záněty a poranění kloubů (např. zlomeniny kostí, natržené nebo přetržené vazy, poškození menisku),
• anatomické faktory (např. deformity kolenních nebo kyčelních kloubů).

Mezi rizikové faktory související se životním stylem patří:

• silná nadváha nebo obezita (riziko vzniku artrózy kyčelního nebo kolenního kloubu je při nich 4× až 5× vyšší než u lidí s normální tělesnou hmotností);
• pracovní činnosti, při kterých je nutné často klečet, ohýbat se, dřepět nebo zvedat těžké předměty;
• některé sporty zatěžující klouby (např. zápas, box, fotbal, házená apod.);
• nedostatek pohybu (např. každodenní mnohahodinové sezení u počítače) a nečinnost kloubů – obojí vede k nedostatečnému vyvinutí stabilizačních svalů, k vadnému držení těla a k úbytku chrupavky;
• trvalé přetěžování kloubů při jejich jednostranném zatěžování (např. u vrcholových sportovců) nebo monotónními či nesprávně naučenými pohybovými vzorci (např. těžká práce).

Jak předcházet artróze?

Prakticky každý může sám přispět ke zpomalení vzniku nebo progrese artrózy. Následující opatření pomáhají zabránit trvalému přetěžování kloubů:

• včasná korekce vrozených deformit (např. ortopedickými vložkami, chirurgickou nápravou);
• začlenit do každodenního života pravidelnou pohybovou aktivitu, včetně cviků podporujících správné držení těla a kompenzačního cvičení (zvláště při jednostranné tělesné zátěži); posílením svalstva lze výrazně oddálit poškození kloubů;
• upřednostňovat cvičení a sporty šetrné ke kloubům (např. plavání, jízda na kole);
• v každodenním životě, při práci i sportu se pokud možno vyhýbat se nefyziologickým aktivitám namáhajícím kolena, vyvarovat se jednostranných pohybových vzorců nebo je alespoň korigovat;
• usilovat o normální tělesnou hmotnost (BMI < 25);
• dbát na zdravou a vyváženou stravu;
• vyhýbat se extrémním sportům.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout u artrózy?

Příznaky se začínají objevovat nenápadně. V počátečním stadiu artrózy kloub bolí většinou pouze při zatížení. V postižené oblasti (např. koleno nebo kyčel) se pak často objevuje bodavá bolest při nárazovém zatížení, například při běhání. Ráno může v postižených kloubech také přetrvávat pocit „ztuhlosti“, který většinou do půl hodiny odezní.

Mezi časné příznaky artrózy patří mimo jiné:

• Bolesti kloubů – mohou se objevovat při určitých pohybech. V pozdějších stadiích onemocnění může být bolest trvalá a ovlivňovat každodenní život. Při těžké artróze se mohou vyskytovat i noční bolesti, které narušují spánek.
• Zvuky v kloubech při zátěži – slyšitelné praskání nebo tření mohou být prvními příznaky začínající artrózy.
• Omezení pohybu – například potíže s oblékáním a svlékáním některých kusů oděvu (zejména kabátů, svetrů apod.) nebo se změnou polohy do dřepu. Tyto pohyby bývají mnohdy spojeny s bolestí v postižených kloubech, ale není tomu tak vždy (alespoň v počátečních stadiích).
• Nestabilita kloubu – často dochází k náhlému „podklesnutí“ nohy v okamžiku, kdy kyčel, koleno nebo hlezenní kloub („kotník“) náhle povolí. Člověk může občas i zakopnout nebo upadnout. Nestabilita může být také známkou nedostatečné svalové síly. Pokud jsou postiženy ruce, je to patrné zejména při domácích pracích. Například při uchopování předmětů mohou tyto předměty člověku vypadávat z rukou, plechovky a jiné uzávěry lze otevírat pouze s námahou a bolestí apod.

Mezi příznaky pokročilé artrózy se řadí mimo jiné:

• Bolestivost při tlaku (např. při prohmatávání kloubu), otoky kostí a kloubů.
• Deformity kloubů – ty jsou známkou pokročilého poškození kloubů a jsou většinou spojeny s trvalými bolestmi. Změny jsou již obvykle zvenčí viditelné (obr. 2) a hmatatelné, objevují se v pozdním stadiu onemocnění. Deformity kloubů výrazně omezují pohyblivost a působí bolest, což má ve většině případů závažný dopad na běžné denní činnosti.
• Bolest i v klidu – je přítomna při velmi pokročilé artróze. Taková bolest může být opravdu vysilující, mnohdy narušuje i spánek. Často se střídají období s mírnějšími a silnějšími potížemi.
• Bolesti při únavě a zátěži – pokročilá destrukce kloubní chrupavky vede k bolestem a omezuje pohyblivost postižených kloubů.
• Otoky kloubů – lokální zánětlivé reakce mohou vést i k tvorbě kloubních výpotků. Artrózu je však třeba jasně odlišit od jiných klasických zánětlivých onemocnění kloubů (např. revmatoidní artritidy).

Obrázek 2: Deformity kloubů při artróze v kloubech prstů na rukou. (Zdroj: By Drahreg01 - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1358952)

Jak se stanoví diagnóza artrózy?

Prvními kroky v diagnostice jsou anamnestický rozhovor a fyzikální vyšetření. Lékař se bude vyptávat mimo jiné na pociťované potíže, jejich počátek a závažnost, ale i na případná předchozí onemocnění. Na přítomnost artrózy pak může lékař usoudit z typického obrazu potíží. Diagnózu však definitivně potvrdí některá ze zobrazovacích metod – nejčastěji rentgenové vyšetření, případně ultrazvuk či magnetická rezonance [1]. Kromě toho lze provést vyšetření krve. Vyšetření slouží zároveň k vyloučení jiných onemocnění, například revmatoidní artritidy. Artróza se dělí do čtyř stadií [2]:

• Stadium 1: Zúžení kloubní štěrbiny ani osteofyty (kostěné výrůstky na okraji kosti) nejsou jasně prokazatelné.
• Stadium 2: Mírné zúžení kloubní štěrbiny, počínající tvorba osteofytů, náznaky nepravidelností kloubního povrchu.
• Stadium 3: Výrazná tvorba osteofytů, zúžení kloubní štěrbiny, zřetelná nepravidelnost kloubního povrchu.
• Stadium 4: Výrazné zúžení až úplný zánik kloubní štěrbiny, deformace nebo odumření kloubních struktur.

Jak se léčí artróza?

Artrózu v současné době nelze vyléčit. Existuje však celá řada terapeutických metod, které zmírňují obtíže a zpomalují progresi (zhoršování) opotřebení kloubů [3]. Výběr nejvhodnější metody (nebo i kombinace více metod) závisí mj. na tom, který konkrétní kloub je artrózou postižen, jaký je jeho stupeň opotřebení a jaké obtíže pacient pociťuje. Při výběru terapie lékař zohledňuje i některé další faktory, jako je tělesná hmotnost pacienta, jeho pohyblivost, svalová síla apod. Čím dříve se s léčbou začne, tím bývá úspěšnější. Cílem léčby je zmírnit bolest a zachovat nebo zlepšit funkci kloubu.

Z terapeutických metod se uplatňuje jak nemedikamentózní léčba (např. pohybová léčba, redukce tělesné hmotnosti, speciální pomůcky pro zmírnění zátěže kloubů), tak léky proti bolesti. Tyto metody bývají někdy souhrnně označovány jako konzervativní léčba. V pokročilém stadiu artrózy kolenního nebo kyčelního kloubu připadá v některých případech v úvahu chirurgická léčba, při níž je do pacientova těla implantován umělý kloub (tzv. endoprotéza).

Nemedikamentózní léčba

Pohybová léčba: Pohybová léčba (v ideálním případě pod dohledem zkušeného fyzioterapeuta) je nezbytnou součástí terapie artrózy. Pohybová aktivita pomáhá zmírnit bolest a zachovat nebo zlepšit pohyblivost kloubů. Může zahrnovat silový trénink, vytrvalostní trénink, funkční trénink i kombinace cvičení na souši a pod vodou. Posílením okolního svalstva se zmírní zátěž poškozeného kloubu. Nejvhodnější typ cvičení nebo sportovní aktivity by měl konkrétnímu pacientovi doporučit jeho fyzioterapeut nebo ošetřující lékař.

Redukce tělesné hmotnosti při silné nadváze: Snížení hmotnosti se doporučuje zejména při artróze kolenního nebo kyčelního kloubu.

Zmírnění zátěže kloubů: Kromě redukce tělesné hmotnosti (viz výše) je to například správná obuv, někdy i ortopedické vložky do bot pro nápravu nesprávného postavení nohou.

Trvalé snížení zátěže kloubů: U těžkých artróz mohou být užitečné speciální odlehčovací dlahy (ortézy), francouzské hole nebo vycházkové hole. Při artróze kloubů ruky [4] mohou pomoci speciální psací potřeby, různé pomůcky pro uchopování předmětů, otevírání sklenic a lahví apod.

Fyzikální léčba: K úlevě od potíží se používá mimo jiné hydroterapie (zejména cvičení ve vodě), termoterapie (aplikace tepla nebo naopak chladu), masáže k uvolnění svalů či tzv. transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) [3]. Fyzikální terapie by měla být pokud možno kombinována s pohybovou léčbou.

Ergoterapie: U artrózy kloubů ruky lze v rámci ergoterapie naučit pacienta, jak se vyvarovat namáhavých pohybů nebo jak je provádět tak, aby byly klouby namáhány co možná nejméně [5].

Léky proti bolesti

V závislosti na rozsahu potíží a podle toho, zda jsou či nejsou přítomny známky zánětu, se používají nesteroidní antirevmatika (NSA), resp. koxiby, ať už k perorálnímu podání (tj. léky k polykání) nebo k lokální aplikaci (ve formě gelu, masti nebo krému) [3]. Tyto léky působí jak proti zánětu, tak proti bolesti. Lokální aplikace se doporučuje zejména na kolena a ruce. Aby se snížilo riziko gastrointestinálních potíží (např. bolesti v nadbřišku a pálení žáhy), měla by být jednotlivá dávka co nejnižší. NSA by se neměly užívat trvale, ale pouze při bolesti a do odeznění zánětu. V případě potřeby lze použít i jiné léky proti bolesti, které mají jiný mechanismus účinku (např. paracetamol, metamizol nebo slabé opioidy); tyto léky však nemají protizánětlivé účinky, pouze tlumí bolest, proto by měly být užívány pokud možno co nejkratší dobu. Krátkodobě může pomoci také „kortizonová injekce“ do kloubu (odborným názvem intraartikulární aplikace glukokortikoidů) [3].

Chirurgický zákrok

Pokud konzervativní léčba již nedokáže poskytnout dostatečnou úlevu od bolesti (což může nastat ve velmi pokročilém stadiu onemocnění), lékař může navrhnout artroskopický zákrok (obr. 3), kloubní náhradu („umělý kloub“) nebo chirurgické znehybnění kloubu – vždy v závislosti na tom, který konkrétní kloub je artrózou postižen [3]. Zejména rozhodnutí o náhradě kloubu musí být velmi uvážené a je při něm třeba pečlivě zvážit všechny výhody i nevýhody. U méně závažných případů by konzervativní léčba měla být prováděna po dobu nejméně šesti měsíců; teprve pokud selže, je možné zvažovat kloubní náhradu.

Obrázek 3: Artroskopie kolenního kloubu – ilustrační fotografie. (Zdroj: depositphotos.com)

Doplňková léčba

U dalších léčebných opatření je jejich účinnost prokázána jen málo nebo nedostatečně. V některých případech je však může lékař doporučit jako doplňkovou léčbu. Patří sem především akupunktura a tzv. symptomaticky pomalu působící léky u osteoartrózy (SYSADOA), konkrétně glukosamin, diacerein, výtažek z avokáda a sóji, chondroitinsulfát či kyselina hyaluronová [3].

Na koho se mohu obrátit?

Pokud máte podezření, že byste mohli mít artrózu, obraťte se na svého praktického lékaře. Ten vás podrobně vyšetří a v případě potřeby odešle ke specialistovi.

Související odkazy

1. Vladko Horčička: Osteoartróza. Interní medicína pro praxi 2004, 6(5): 238–243. (odkaz vede na PDF soubor na webu internimedicina.cz, 194 kB)
2. Mark D. Kohn, Adam A. Sassoon, Navin D. Fernando: Classifications in brief: Kellgren-Lawrence classification of osteoarthritis. Clinical Orthopaedics and Related Research 2016, 474(8): 1886–1893. (odkaz vede na web nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
3. Karel Pavelka: Doporučení České revmatologické společnosti pro léčbu osteoartrózy kolenních, kyčelních a ručních kloubů. Česká revmatologie 2012, 20(3): 138–157. (odkaz vede na web prolekare.cz)
4. Ladislav Šenolt: Osteoartróza ručních kloubů. Časopis lékařů českých 2016, 155: 305–309. (odkaz vede na web prolekare.cz)
5. Marta Olejárová: Terapie osteoartrózy v praxi (16. 6. 2020) (odkaz vede na web prolekare.cz)
6. Karel Pavelka: Perspektivy léčby osteoartrózy. Česká revmatologie 2015, 23(1): 14–21. (odkaz vede na web prolekare.cz)