Bipolární porucha

Bipolární porucha se vyznačuje manickými, hypomanickými a depresivními epizodami. Při nich nálada přeskakuje z „rozjásané až do oblak“ až na „k smrti sklíčenou“. Akutní léčba se zaměřuje na zmírnění depresivních, manických, popř. hypomanických příznaků. Dlouhodobým cílem je omezení dalších epizod, resp. zabránění těmto epizodám.

Akutní léčba se zaměřuje na zmírnění depresivních a (hypo)manických příznaků. Cílem dlouhodobé léčby je omezení dalších symptomatických epizod, popř. zabránění těmto epizodám. Ve většině případů se kombinuje medikamentózní léčba s psychoterapií.

Léčba úzkostných poruch je založena na dvou hlavních pilířích, kterými jsou psychoterapie a medikamentózní léčba. Léky se nasazují především v případech středně těžké nebo těžké úzkostné poruchy. Pokud má porucha obzvláště těžký průběh, může být nutná i hospitalizace nebo rehabilitace.

Depresi člověk nemusí jen bezmocně přihlížet: existují různé možnosti léčby tohoto duševního onemocnění. V akutních případech může být nutná hospitalizace, někdy však může pomoci i pobyt v denním stacionáři nebo rehabilitační pobyt. V závislosti na situaci se léčba soustředí na zmírnění příznaků nebo na prevenci recidivy. K dalším cílům léčby se řadí zlepšení, udržení nebo znovuzapojení do společenského i pracovního života. Během léčby – a zvláště pak během akutní léčby – by měl lékař opakovaně vyhodnocovat, zda je stávající léčba pro pacienta vhodná nebo zda je potřeba ji upravit.