Vysoký krevní tlak (hypertenze): léčba

Kategorie: Vysoký krevní tlak (hypertenze) – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Při jakékoli hypertenzi by měla základní terapii představovat opatření ke zlepšení životního stylu. U čtvrtiny postižených s mírnou hypertenzí jsou tato opatření sama o sobě dostatečná k tomu, aby se krevní tlak normalizoval. U všech ostatních forem je nicméně nutná i medikamentózní léčba. K nejdůležitějším pilířům změny životního stylu pak patří snížení tělesné hmotnosti, redukce stresu, dostatek pohybu, správná výživa a omezení užívání látek, jako jsou alkohol či nikotin (nebo ještě lépe úplné skoncování s těmito návyky).

Ilustrační obrázek k článku „Vysoký krevní tlak (hypertenze): léčba“

Opatření ke zlepšení životního stylu

Lidé trpící vysokým krevním tlakem by měli usilovat o následující:

  • normalizace tělesné hmotnosti,
  • dostatek pohybu, ideálně vytrvalostní sporty,
  • vyvážená strava, používající jen málo soli,
  • vyhýbání se lékům, které zvyšují krevní tlak,
  • odvykání kouření,
  • snížení spotřeby alkoholu,
  • relaxace a snižování stresu v každodenním životě.

Kromě toho je nutné odpovídajícím způsobem léčit stávající kardiovaskulární onemocnění. Bližší informace najdete v článku Vysoký krevní tlak (hypertenze): prevence.

Jak probíhá medikamentózní léčba hypertenze?

Podle pokynů Evropské srdeční společnosti (ESC) se terapie vždy odvíjí od individuální rizikové situace pacienta. Pokud má pacient velmi vysoké kardiovaskulární riziko nebo pokud opatření ke zlepšení životního stylu ani po určité době nepřinesou zlepšení, může být léčba zvážena již v normálním rozmezí tlaku (130-139 / 85-89 mmHg). V případě hypertenze 2. stupně (160–179 / 100–109 mmHg) a 3. stupně (od 180/110 mmHg) musí být terapie léky zahájena okamžitě a cílová hodnota musí být dosažena do tří měsíců.

Cílové hodnoty krevního tlaku (za předpokladu, že pacient toleruje léčbu) jsou v současné době:

  • systolický krevní tlak:
  • u osob ve věku 18–65 let: 130 mmHg nebo nižší (ne nižší než 120);
  • u osob od 65 let výše: 130–139 mmHg;
  • diastolický krevní tlak: bez ohledu na věk 70–80 mmHg.

Standardem je zahájit léčbu dvojkombinací léků. Monoterapie (tedy použití pouze jednoho léku) je možná pouze ve výjimečných případech (např. v prvním stadiu hypertenze). Pokud cílového krevního tlaku nelze dosáhnout zvoleným lékem, je terapie postupně doplňována dalšími přípravky.

Antihypertenziva

Jako léky první volby se používají léčiva z následujících pěti skupin:

  • ACE-inhibitory a blokátory angiotensinového receptoru (ARB) rozšiřují krevní cévy a inhibují (blokují) hormony zvyšující krevní tlak;
  • diuretika thiazidového typu (thiazidy) v nízkých dávkách zvyšují vylučování soli a vody ledvinami; často jsou kombinovány s jinými léčivy;
  • antagonisté vápníku rozšiřují periferní cévy;
  • beta-blokátory snižují činnost srdce a snižují krevní tlak ve stresu.

Mezi další léky na vysoký krevní tlak patří:

  • alfa-1-blokátory a přímé vazodilatátory rozšiřují krevní cévy,
  • centrálně působící léky inhibují sympatický nervový systém,
  • antagonisté aldosteronu zvyšují vylučování soli.

Lékař vybere vhodnou terapii i s ohledem na doprovodné nemoci a vedlejší účinky. Léčba musí být často udržována již po celý zbytek života. S ohledem na tento fakt je na začátku terapie nutné důkladné vysvětlení způsobu užívání léků a možných vedlejších účinků.

Na koho se mohu obrátit?

Léčbu vysokého krevního tlaku provádí všeobecný praktický lékař, který pacienta obvykle odešle k internistovi nebo kardiologovi.

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Více v kategorii Vysoký krevní tlak (hypertenze)

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Srdeční selhání: léčba a rehabilitace“

    Srdeční selhání: léčba a rehabilitace

    Srdeční selhání

    Srdeční selhání je častým důvodem hospitalizace. V závislosti na příčinách srdeční selhání může, ale nemusí, být léčitelné. U nemocných, jejichž srdeční selhání je způsobeno nadměrnou konzumací alkoholu, se funkce srdce může vrátit k normálu, pokud se alkoholu úplně zdrží. Na srdeční selhání může mít pozitivní vliv také úspěšná léčba základního onemocnění, jež jej způsobuje. V mnoha případech je prospěšná nebo dokonce nutná následná rehabilitace.

  • Ilustrační obrázek k článku „Vysoký krevní tlak (hypertenze): prevence“

    Vysoký krevní tlak (hypertenze): prevence

    Vysoký krevní tlak (hypertenze)

    Zvýšený krevní tlak může mít pro organismus závažné následky; obzvlášť obávané jsou následky pro kardiovaskulární systém. Nejlepší prevencí, ale také součástí léčby, pokud se již hypertenze rozvinula, je zdravý životní styl. V případě mírně zvýšeného vysokého krevního tlaku obvykle odpovídající změna životního stylu stačí k návratu k zdravému rozmezí krevního tlaku. Obecně by hodnoty krevního tlaku měly být pod 140/90 mmHg (měření v ordinaci) nebo pod 135/85 mmHg (domácí měření). U lidí s rizikovými faktory, jako jsou chronické onemocnění ledvin, ischemická choroba srdeční, prodělaná cévní mozková příhoda nebo diabetes mellitus, je cílová hodnota mezi 130–139/80–85 mmHg.

  • Ilustrační obrázek k článku „Infarkt myokardu: léčba“

    Infarkt myokardu: léčba

    Infarkt myokardu a angina pectoris

    Nejdůležitějším faktorem při akutním infarktu myokardu je čas. Každá minuta, po kterou věnčité tepny nezásobují srdce, jej poškozuje a čím dříve jsou postiženi léčeni, tím větší je jejich šance na přežití bez trvalých následků. Co nejčasnější zahájení terapie má proto zásadní význam a je nutné si uvědomit, že čas začíná běžet již s nástupem prvních příznaků, ne až s příchodem pacienta do nemocnice! Je tedy nesmírně důležité, aby postižené osoby, jejich příbuzní nebo jiné přítomné osoby v případě nouze okamžitě rozpoznaly počáteční příznaky a okamžitě jednali, čímž se zásadně zmenší zdržení od nástupu potíží po přijetí do nemocnice.

  • Ilustrační obrázek k článku „Vysoký krevní tlak (hypertenze): co to je?“

    Vysoký krevní tlak (hypertenze): co to je?

    Vysoký krevní tlak (hypertenze)

    Tlak, pod kterým krev protéká tepnami, se nazývá arteriální tlak. Jeho úroveň závisí na síle srdce, odporu v cévách (tzv. periferní odpor), pružnosti cév a na regulačních systémech těla. Dlouhodobé zvýšení tohoto krevního tlaku, které může vést mimo jiné k poškození cév, se v odborné terminologii označuje jako hypertenze nebo arteriální hypertenze.